Pondělí

Dala jsem si takhle při pondělku předsevzetí. Po tom, co jsem se o půl jedné vyhrabala z postele, kterou jsem se rozhodla okupovat tak dlouho jen proto, že ještě můžu a že si to musím užít, než mi začnou povinnosti.

Mám na blogu kategorii Zápisky a zatím téměř zeje prázdnotou. Jednou za čas přidám reportáž nebo zprávu, klasický deníček ve stylu erasmáckého Išladosvěta ale chybí. Začalo mi být líto, že občas nevím, co jsem dělala tři měsíce zpátky (mám hold špatnou paměť, no) a tak jsem se to rozhodla změnit.

Navíc sama nevím, jak se v následujících dnech bude vyvíjet můj (nejen) pracovní život a proto by tyto zápisky mohly být vhodnou formou, jak si to všechno zaznamenat. Budu se snažit přispívat pravidelně, ať už si záznamy mých životních lapálií bude číst více párů očí anebo zůstanou pro mě jako vzpomínky a osvěžení špatné paměti.

Dnes si to opět sedím v kavárně, pro ty, co sledují můj snapchat (nick: nneriss) už to není nic překvapujícího. Díky Instagramu jsem objevila spoustu zajímavých míst v Ankaře a jelikož mě netíží nijak závratné povinnosti, můžu své volné dny trávit ve společnosti cappuccina a rozepsaných článků. Po druhé hodině odpolední jsem proto vyrazila rozpálenou Ankarou narvaná v džínách a dvou tričkách směrem káva. To, že se dusím v dlouhých kalhotách, neznamená, že bych nemohla vytáhnout šortky nebo šaty, ostatně spousta tureckých holek v Ankaře se obléká dost odvážně (více u nich ale frčí odhalené pupíky než kotníky. jo a dvě trička, protože to jedno je průsvitné, takže..). Svým světlejším vzhledem ale i tak budím občas dost pozornosti a nevyžádaných pohledů a nejsem hold exhibicionistka, že bych jich chtěla sbírat ještě více.

2016-06-12 11.20.27
Ahoj, já jsem Iren a teď budu chvilku dělat jako, že se romanticky dívám do dáli a ty mě jen tak mimochodem vyfotíš, jo?

 

Víkend se nesl ve znamení psaní a nakupování. Vymetání zdejších nákupních středisek, kterých je na jedno město až až, patří k tureckému národnímu sportu. Jinak si nedovedu vysvětlit, proč v neděli odpoledne, ve slunečný den, je populární Ankamall nacpaný lidmi k prasknutí. Já vím, kde, že jsem to byla já?

Nojo ale já mám výmluvu – nakupuji oficiální oblečky, jelikož na začátku července (už za 11 dní, aaa) nastupuji na dvoutýdenní praxi v televizi, na kterou jsem se dostala v rámci několika kol pohovorů a která zároveň tvoří závěrečné kolo. Vyzkouším si, jak práce redaktora zpravodajství vypadá, šéfové si mě omrknou a zjistí, jestli jim stojím za námahu ztrácet čas anebo raději ne. Vlastně jsem ani žádnou práci nehledala, příští rok totiž píšu diplomku a chtěla jsem na ni „mít klid“. Na inzerát jsem odpověděla ve stylu „tak to zkusím, no a co“, nebyla jsem si ani příliš jistá, že naplňuji jejich požadavky a tak jsem zpětný email se zájmem o mou osobu moc nečekala.

Stresující hodinka asi ještě přijde, zatím přemýšlím, co dělat, když práci získám, protože bych se přesouvala do Prahy, tzn. sháněla ubytování, měnila bydliště, atd. atd. Když ji nezískám, tak zoufat nebudu, čekal by mě totiž ještě jeden rok studentského života a občasného psaní diplomky teda.

Tento týden bych se navíc měla sejít s tureckou kamarádkou, která taky studuje žurnalistiku a pracuje na zajímavém projektu. Pokud to vyjde a já se budu moct podívat na to, jak jejich práce vypadá, vydám o tom určitě článek, třeba i někde jinde než na blogu :).

Jinak kromě hraní si na ankarskou kavárnu taky vymetáme turecké restaurace a já tak připravuji své tělo do plavek. Ty jsem oblékla minulý týden, kdy jsme vyrazili k Černému moři do maličkého a krásného města Amasra (fotky níže).

2016-06-18 19.08.05
#somsnedla

Půjčili jsme si auto a do cíle tak trochu omylem dorazili (asi) zkratkou, takže jsme brouzdali horskými serpentinami a kouzelnými vesničkami, kde se u silnice pásly dobře živené krávy a výhledy na blížící se moře byly více než božské! Amasru jsme zvolili z toho důvodu, že z Ankary je to nejbližší přímořská destinace a osm hodin do Antalye jen na víkend se nám trmácet nechtělo. Amasra je každopádně vážně hezké město, malé, roztomilé, ale kromě moře a hezkých výhledů v něm nic moc není, na víkend ideálka. Hlavní důvod cesty – koupání – ale tak úplně nevyšel. Voda totiž byla tak studená, že první otužovačka nám trvala asi půl hodiny (rozuměj půl hodiny mrznutí prstů u nohou a přesvědčování, že na to máme) a tu druhou překazilo početné množství medúz ve vodě! Vypadají sice krásně a magicky, ale radši jen zdálky (nakonec jsem se zatajeným dechem a doufáním, že opravdu žádnou nevidím, do té vody skočila, ale po pár tempech zase rychle vylezla).

Tak jo, zítra mě čeká další náročný den užívání si volna. Pevně věřím (a budu se do toho nutit), že ve své započaté tradici psaní deníčku budu pokračovat. Tak zase někdy příště u mých zápisků.

Všem přeji krásný začátek týdne!

2016-06-11 12.56.38
mňam mňam mňam mňam mňam – turecké snídaně jsou božské! Tahle nám přistála na stole někde uprostřed cesty do Amasry, pod nohami nám běhaly slepice, o kus dál kokrhal kohout a všechno bylo čerstvé a domácí a vynikající!
2016-06-12 11.54.32
Češi (a Slováci) jsou všude! I v maličkém městě Amasra, daleko od nejznámějších turistických atrakcí.
2016-06-12 09.10.03
Výhled z terasy hotelu
2016-06-18 19.34.27
Zpátky v Ankaře. Ze všech českých piv tady nejvíce frčí prostě Kozel! A pořídit si ho můžete za krásných 100 českých korun.
2016-06-18 19.14.02
Turecká káva „Dibek“ je mňamka, která zachutná i těm, co kávě jinak neholdují, zaručuji!
2016-06-16 15.46.38
Během brouzdání rušnými ulicemi Ankary jsem narazila na Smoothie bar a ochutnala tak rovnou jahodovo-banánovo-oříškovou fantazii a snažila se číst novou knížku – Kirmizi sacli kadin, v překladu „Zrzka“.
2016-06-11 19.50.05
Ještě záblesk z Amasry. Rybu normálně nejím, ale tady jsme si zašli do rybí restaurace a já spořádala smažené kalamáry a smaženou tresku. Na což mi sestra řekla, že smažené ryby se stejně nepočítají a tak rybu vlastně furt nejím. (to, že jsme si k tomu objednali tureckou kořalku Raki a zaplatili za jednoho panáka 200 kč a následně jsme ji nevypili, nechávám bez komentáře)
2016-06-12 09.03.16
Západ slunce nad Černým mořem
3

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.