Za pokusem o převrat stojí klerik Gülen, nemám o tom pochyby, říká turecký novinář Emre Kızılkaya

Tureckem otřásl v noci z pátku na sobotu pokus o vojenský převrat. Část armády obsadila most přes Bospor a bombardovala parlament v hlavním městě Ankaře. Místní zažívali obrovský strach, teď je čeká nejistota. Turecký novinář Emre Kızılkaya tvrdí, že turečtí lídři mají dvě možnosti, jak jednat a doufá, že si zvolí tu demokratickou.

Na vašem Twitteru jste hned při vypuknutí pokusu o puč napsal, že „pokus o vojenský převrat je ostudný. Nemůžete potlačit ideje, se kterými nesouhlasíte, tím, že použijete sílu. Demokraté jsou proti tomu. Demokracie musí žít.“ Myslíte si, že znemožnění převratu povede k posílení demokracie v zemi anebo naopak k rozdělení národa?

Než odpovím na tuto otázku, tak bych rád podotknul, že jsem v minulosti byl a stále jsem velmi persistentním kritikem prezidenta Erdoğana a vládnoucí Strany spravedlnosti a rozvoje (AKP) a to v posledních 14-15 letech, v podstatě téměř od chvíle, kdy stranu založili. Jejich činy jsem kritizoval ve svém sloupku v deníku Hürriyet, což je největší tištěné médium v Turecku. Proto na otázku odpovídám jako kritik vlády a prezidenta Erdoğana. Nevěděl jsem, co nastane dál, ve chvíli, kdy jsem v ulicích viděl tanky, a nad hlavou nám létaly stíhačky. Nebyl to ode mě vykalkulovaný tah, instinktivně jsem reagoval proti anti-demokratickému hnutí, které by potlačilo svobody lidí mnohem více než jakákoliv demokratická vláda.

Může být ale současný systém v Turecku nazýván demokratickým?

Postavení vládnoucí strany AKP a prezidenta Erdoğana k demokracii je určitě sporné. V posledních šesti až osmi letech podkopávali demokratické zásady, což se samozřejmě po nepovedeném převratu může zhoršit, jelikož pokus o puč jim může dát záminku k porušování svobod, pokud budou chtít – svobody tisku, svobody projevu či shromažďování. V této situaci mají v podstatě dvě možnosti, jak jednat, záleží, kterou si zvolí.

Postavení AKP a prezidenta k demokracii je sporné

Jaké dvě možnosti to jsou?

Jako první se nabízí zneužití neúspěšného převratu jako záminky k potlačení svobod, což je možné. Když vám stíhačky bombardují parlament, máte opravdu velkou záminku. Na druhou stranu mohou zvolit druhou možnost, tedy místo toho, aby zemi rozdělili, mohou neúspěšného puče využít k tomu, aby ji sjednotili. Během dnešního dne jsme slyšeli dvě vyjádření, která korespondovala s oběma možnostmi. Při té první prezident Erdoğan prohlásil, že v istanbulském Gezi parku nechá vystavět osmanské kasárny, což opravdu není nutné a tento krok prezidenta řadí spíše k první možnosti.

A druhá možnost?

Tu zastává premiér Binali Yıldırım, který při svém dnešním projevu zněl velmi klidně a vyrovnaně a to co říkal, dávalo smysl. Prohlásil, že teď je čas, aby se země sjednotila. Cíl premiéra Yıldırıma už před pokusem o převrat byl zvýšit počet přátel a snížit počet nepřátel Turecka jak uvnitř tak vně země, což dokázal uzavřením míru s Izraelem a Ruskem.

Teď je čas, aby se země sjednotila

Myslíte si ale, že má premiér Yıldırım silnější slovo než prezident Erdoğan?

To ne, to nemá. Reprezentuje ale silnou voličskou základnu. Opravdový vůdce je samozřejmě Erdoğan. Voliči strany AKP nicméně nejsou jednohlasným davem, naopak je uvnitř strany spousta různých hlasů a i samotní voliči AKP jsou unaveni z nejednotné politiky. Myslím si, že premiér Yıldırım se tohle snaží změnit. Pokud ale bude úspěšný a podaří se mu přesvědčit i prezidenta, to je otázka času a dozvíme se to v následujících několika měsících.

Může neúspěšný pokus o puč zvýšit popularitu tureckého prezidenta?

To si nemyslím, na co by potřeboval větší popularitu? Prezident chce sice prosadit referendum, které by mu dalo dostatek moci na zavedení prezidentského systému, ale je podle mě scestné se domnívat, že popularita prezidenta a jeho příznivců najednou vzroste. Nemyslím si, že velká skupina tureckých voličů najednou změní názor, protože se někteří Gulenisté pokusili svrhnout vládu.

Zmiňujete skupinu Gulenistů, tedy příznivců islámského myslitele Fethullaha Gülena, který žije v exilu ve Spojených státech a kterého prezident Erdoğan obvinil z organizace puče. Je v Turecku rozšířené přesvědčení, že za pokusem o převrat opravdu stál klerik Gülen?

Já osobně nemám žádné pochyby, že za tím stál on. Otázka je, kolik důstojníků byli opravdu Gulenisté a kdo podporoval převrat, protože věřil, že Gulenisté vyhrají. V prvních hodinách puče to vypadalo, že opravdu převezmou moc. Zapojili stíhačky, pozemní vojsko, všechny možné druhy vozidel a jednotky v ulicích. Velící důstojníci byli v prvních hodinách přesvědčeni, že zvítězí.

Jak ale mohl za pučem stát přímo Fethullah Gülen?

Přímá osobní spojka ke Gülenovi je předmětem diskuze. Nemyslím si, že by existoval nezvratný důkaz, který by prokazoval jeho zapojení a vydávání rozkazů. Hnutí Gulenistů je velice tajemné, nešíří mezi sebou informace jen tak, mají spoustu různých metod. Hnutí má několik vrstev, hierarchickou strukturu a tak dále. Gülen mohl během některého ze svých náboženských kázání pronést „proveďte to, jak chcete“, což obyčejný člověk nepochopí, ale pro velící důstojníky to mohlo znamenat „proveďte akci“. Je nemožné jeho zapojení dokázat, pokud Spojené státy neodposlouchávají jeho dům. Jsem si naprosto jistý, že neexistuje žádný dokument s Gülenovým podpisem říkající, že ‚F16 budou létat v tento den‘. Nepřímé důkazy jsou ale dostatečné na to, abych byl přesvědčený, že Fethullah Gülen stojí za pokusem o převrat.

Jsem přesvědčen, že za pokusem o převrat stojí Fethullah Gülen

Kdyby ale za neúspěšným pokusem o převrat stál opravdu klerik Gülen, nesnažil by se ho zorganizovat mnohem efektivněji? Opravdu by provedl tak špatně zorganizovaný puč?

Ten převrat ale vůbec nebyl špatně zorganizovaný, naopak byl připraven velice dobře. Jenže některé věci nešly podle plánu. První byla ta, že se turecká zpravodajská služba doslechla o přípravě puče ten den ve 4 hodiny odpoledne a varovala prezidenta a velící důstojníky, včetně šéfa vojenského štábu.

Počkejte, takže prezident o chystaném převratu věděl?

Věděl o něm pár hodin předem. Věděl, že skupina vojáků blízkých Gülenovi se pokusí převzít moc v zemi ve tři hodiny ráno v sobotu 16. července. Erdoğan byl na dovolené, nevracel se okamžitě do Ankary. Takže šéf vojenského štábu, šéf turecké zpravodajské služby a všichni důstojníci se sešli na hlavním velitelství vojenského štábu v Ankaře v pět hodin odpoledne a plánovali, co s chystaným pučem udělat. Jenže ti, co puč chystali, se o tajné schůzce dozvěděli a místo toho, aby se o převrat pokusili ve tři hodiny ráno, jak chtěli původně, přesunuli akci na devět hodin večer. Tento časový rozdíl vedl k tomu, že chyběla určitá část příprav.

Poničená budova tureckého parlamentu po pátečním pokusu o puč.
Poničená budova tureckého parlamentu po pátečním pokusu o puč.

Co dalšího pučistům nevyšlo?

Původní plán byl, že se my v Turecku vzbudíme v sobotu ráno jako normální občané a uvidíme tanky na mostě přes Bospor a všechno bude kontrolováno armádou. V šest hodin ráno mělo být po všem, možná i dříve. Jenže jakmile přesunuli pokus o převrat na devátou hodinu večerní, lidé nespali, bylo to jako show v přímém přenosu – létající stíhačky F16 nad našimi hlavami, bombardování tureckého parlamentu. Nepovedlo se jim navíc odpojit média, nedokázali kontrolovat tok informací. Což přivedlo lidi do ulic. Navíc jsme je nepodporovali my.

Koho myslíte tím my?

Neutrální občané, ti, co nepodporují ani Gülena, ale ani Erdoğana. Pučisté počítali s tím, že nenávidíme prezidenta Erdoğana tak moc, že je podpoříme. My obyčejní lidé, média a další důstojníci. Jenže to se nestalo.

Pučisté počítali s tím, že nenávidíme prezidenta tak moc, že je podpoříme

Proč tomu tak bylo?

Nemáme sice zrovna v lásce prezidenta Erdoğana, ale zároveň jsme demokraté, což se nedá říct jak o Gülenistech, tak ani o ‚Erdoğanistech‘. Nemají demokracii v krvi. My jsme vychováváni jako demokraté, naše školy nás učily demokracii. Ve chvíli, kdy je napadena demokracie, tak nepřemýšlíme, kdo je útočník a kdo je obránce, myslíme jen na to, že někdo napadá demokracii a my jsme připraveni ji bránit.

Vracíme se znovu k demokratickým standardům v Turecku. Opravdu si myslíte, že se dá stále hovořit o demokracii?

Turecká demokracie má spoustu vad, ve světě ale neexistuje ideální demokracie. V Turecku je zejména podkopávána svoboda projevu. Zároveň ale není obrázek Turecka tak špatný, jak se může zdát zvenčí. Jak už jsem zmínil, píšu svůj kritický sloupek posledních více jak 10 letech. Kdybychom byli v předválečné Sýrii, tohle by nebylo možné. Turecko není Sýrie a nikdo by si to neměl myslet.

Vy osobně jste jako novinář nikdy neměl problém s vládou? Nebo tedy spíše vláda či prezident s vámi?

Ano měl, stejně ale v kritice prezidenta a vlády pokračuji. Prezident Erdoğan má problém v tom, že nedokáže přijmout kritiku, ani tu konstruktivní, protože ji bere jako ničení vlastní reputace. Dokážu to pochopit z toho důvodu, že byl vychováván v prostředí, které si myslí, že omlouvání se je špatné a kritika je vždy destruktivní. My ale budeme pokračovat v kritice jeho osoby. Pokus o puč sice selhal, pokud ale Erdoğan přivede Turecko do jiného, civilního převratu, budeme znovu podporovat demokracii.

Turecký prezident nedokáže přijmout kritiku, ani tu konstruktivní, tvrdí novinář Emre Kızılkaya
Turecký prezident nedokáže přijmout kritiku, ani tu konstruktivní, tvrdí novinář Emre Kızılkaya

Na kolik reálné je podle vás zavedení trestu smrti pro strůjce puče, po kterém nyní volají zejména prezidentovi příznivci?

Nemyslím si, že trest smrti bude zaveden. Znamenalo by to naprostý konec možnosti členství v Evropské unii, a ačkoliv to momentálně vypadá, že členství Turecka v EU není reálné, vládnoucí strana AKP potřebuje tuto pojistku do budoucnosti. AKP získala ve svých začátcích obrovskou moc i díky tomu, že použila vstup do EU jako svůj hlavní pohon. Neudělají nic, co by kompletně zastavilo tento proces.

Co je pravda na tom, že mladí řadoví vojáci vůbec netušili, že se účastní pokusu o puč?

To je pravda, několik z nich dokonce přišlo i do našich novin, kolem třetí hodiny ráno. Přistáli s vojenskou helikoptérou – dva kapitáni a deset vojínů. Kapitáni věděli, co dělají a rozdávali rozkazy, ať vojáci střílí, pokud bude potřeba. Jenže vojíni byli úplně ztraceni. K jednomu z nich jsem promlouval, řekl jsem mu, ať odloží zbraň a jde domů, ale vůbec nereagoval. Mí přátelé mluvili s jiným vojínem a ten jim řekl, že pouze poslouchá rozkazy, že nemůže udělat nic. To byli mladí, osmnácti až dvacetiletí kluci, kteří jsou ve vojenském výcviku (v Turecku je povinná vojenská služba) a kteří nevěděli, co dělají.

Turecký premiér Binali Yıldırım varoval před činy ze msty po pokusu o puč. Existuje podle vás vysoké riziko těch, kteří budou nyní konat ve jménu pomsty?

Myslím si, že tento faktor už je pod kontrolou. Lidé, kteří lynčovali mladé bezbranné vojáky, kteří byli zbaveni zbraní, budou tvrdě potrestáni. Řekl to dnes i premiér Yıldırım, když prohlásil, že s nimi bude jednáno podle právního řádu. Fyzické útoky by proto už neměly být hrozbou, čeho se můžeme obávat je zatýkání opozice a to nejen Gulenistů. Vládnoucí vrstvy mohou využít puč jako záminku, což je samozřejmě jen domněnka, nemusí to udělat. Když ale sledujeme momentální masové zatýkání, tak si myslím, že spousta ze zadržených nejsou Gulenisté. Možná většina z nich ano, ale je mezi nimi spousta jednotlivců, kteří ke Gülenovu hnutí nepatří a doufám, že během procesu budou osvobozeni ti, kteří s chystáním převratu neměli nic společného.

Co si myslíte o teorii, že za pokusem o převrat byl sám prezident Erdoğan?

Na to můžu jednoduše odpovědět, že tomu tak nebylo. Existuje spousta příkladů, které dokazují, že Erdoğan puč nezorganizoval. Během pokusu o převrat zemřela spousta osob jemu blízkých, například jeho hlavní muž pro styky s veřejností anebo bratr jeho hlavního poradce. Nevypadalo to jako zinscenované. Navíc z jeho strany nebyla potřeba, aby předvedl takovou velkou show k tomu, aby dosáhl svých cílů. Erdoğan chtěl zbavit úřadu tisíce lidí ze státní byrokracie a zatknout Gulenisty napříč celou zemí. To mohl udělat bez pokusu o převrat, kvůli kterému naopak vyšla najevo jeho zranitelnost. Během převratu totiž mohl přijít o život a křehkost jeho života byla ukázkou slabosti. Erdoğan nepotřeboval ukázat svou slabost, aby mohl vyhodit či zatknout spoustu lidí. Mohl to udělat bez obrovského zinscenovaného představení. Existuje ale i teorie, že mohl chystaný převrat tolerovat.

Existuje spousta příkladů, které dokazují, že Erdoğan puč nezorganizoval

Což by znamenalo, že o tom od začátku věděl a nechal puč proběhnout i za cenu obrovských obětí?

Mohl to udělat jako ‚řízenou explozi‘ uvnitř armády. Za poslední dva roky totiž byli Gulenisté v armádě pronásledováni, Erdoğan se je snažil všechny najít. Kvůli tajemnému charakteru hnutí bylo ale velmi těžké objevit je všechny. Abych to vysvětlil, členové hnutí se chovají jako jejich nepřátelé. Na jednu stranu jsou velice dobří muslimové, chodí do mešit, ale jakmile přijde na schovávání se, začnou se chovat jako druhá strana – sekulární, jejich ženy začnou nosit moderní oblečení, oni pijí alkohol, aby se neprozradili. Takové jedince proto nemohl Erdoğan chytit, řízená exploze mohla být tedy nejlepší volbou. Dovolili jim, aby puč provedli. To může být také důvod, proč se turecká zpravodajská služba o útoku dozvěděla předem a rychle jednala, aby mu zabránila. Jednotliví velící důstojníci, účastnící se puče, spolu dokonce komunikovali přes Whatsapp, aby zkoordinovali útoky. Psali věci jako „pošli mi vrtulník na bosporský most“, „bombardujte policii okolo parlamentu“. Mohlo to být ze strany Erdoğana naplánováno takto, stejně si ale myslím, že to není pravda a že si ničeho nevšiml. Podle mého se jednalo o zcela Gulenistický převrat, který by uspěl, pokud by některé věci nedopadly špatně. Pokud by šlo všechno podle plánu, dnes bych k vám mluvil z nového Turecka pod vojenským velením.

 

emre kizilkayaEmre Kızılkaya je turecký novinář, žijící v Istanbulu. V současnosti pracuje jako koordinátor digitálních zpráv největšího tureckého deníku Hürriyet a zároveň působí jako viceprezident národního výboru mezinárodní instituce International Press Institute se sídlem ve Vídni. Na svém anglickém blogu The Istanbulian mimo jiné shrnul události pátečního pokusu o převrat, během kterého živě informoval na Twitteru o obsazení sídla novin Hürriyet pučisty.

 

 

 

Foto: Twitter, LinkedIn, Wikipedia

3

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.