Je léto a v Ankaře je vedro na padnutí. Místo rozjímání a rozsáhlých textů jsem tak dala dohromady velmi náhodný seznam zajímavostí o Turecku. Schválně, jestli vás některé překvapí.
1. Zvukem Turecka není muezzín, ale zvuk stavby – všude se staví a v kteroukoli denní (a často i noční) hodinu.
2. Dalším zvukem Turecka je troubení. Ale to jste už asi věděli.
3. Oslovení starších musí být vždy uctivé.
Neexistuje, že byste starší ženu nebo muže oslovili jenom jejich křestním jménem (a to i když jsou vaši příbuzní). Vždy to musí být alespoň „paní Fatima“ (Fatima hanım), „pan Hüseyin“ (Hüseyin bey) nebo o něco familiérnější „sestra Esme“ (Esme abla) či „bratr Yusuf“ (Yusuf abi). O pravidlech oslovení v Turecku toho možná někdy napíšu trochu víc, je to na dlouho.
4. Rodiče svým dětem říkají maminko nebo tatínku.
Máma své dceři i synovi říká „maminko“ (anneciğim), táta jim říká „tatínku“ (babacığım). Proč, to je mi záhadou do dneška. Asi aby si pojistili, že první slovo dítěte bude máma nebo táta? Rodiči to nicméně nekončí. Strýc své neteři či synovci říká strýčku, teta zase tetičko a tak dál.
5. Než se při hovoru dostanete k věci a k tomu co po tom druhém vlastně chcete, musíte vyměnit pár zdvořilostních frází, které se můžou protáhnout na velmi dlouho. Jak se máš? Jak se má tvoje manželka? Jak se má babička s dědou? Co vaše dovolená? Kam se chystáte příští rok? Jo a prosím tě, mohla bych si o víkendu půjčit tvůj venkovní gril?
6. Ankara je centrem techno hudby.
Tolik akcí zaměřených na techno a elektro jsem nikde jinde nezažila (když nepočítám Berlín). Hlavně v létě tu bývá každý víkend minimálně jeden koncert techno/elektro hudby, často na zajímavých místech s výhledem na město. V minulosti tady několikrát vystoupili třeba HVOB, Christian Löffler, Ben Böhmer nebo Stavroz.
7. Vztah mezi Ankarou a Istanbulem je dost podobný jako vztah mezi Brnem a Prahou – několikrát jsem slyšela, že na Ankaře je nejlepší cesta zpátky do Istanbulu. Naopak obyvatelé Ankary si pochvalují, jak je život tady oproti Istanbulu mnohem klidnější a pohodlnější.
8. Turecké svatby mívají až tisíc hostů, někdy i víc (čím víc na východ, tím víc hostů). O tureckých svatbách a s nimi spojených tradicích toho chci někdy napsat víc.
9. Chleba se v Turecku dává jako příloha v podstatě ke všem pokrmům – ano, i k těstovinám.
10. V Turecku neexistuje něco jako řecký jogurt, je to turecký jogurt (nebo tady prostě jen jogurt). A stejně jako chleba se jogurt přidává téměř ke všem jídlům a ano, opět velmi často i na těstoviny.
11. Turci milují Kafku.
V Ankaře i dalších městech je hned několik podniků nazvaných Kafka (kaváren, hospod, restaurací), vychází tady pravidelný časopis Kafka Okur, a téměř každý Turek, který se vydá do Prahy, má za cíl navštívit i muzeum Kafky na Kampě.
12. Mezi oblíbené pochoutky na jaře patří nezralé ovoce – nezralé švestky, meruňky, i nezralé zelené mandle. Turci je konzumují po kilech, často posypané solí.
13. Místo na chatu jezdí Turci na yazlık (od slova yaz=léto) – tedy do svých letních bytů, domů a vil na Turecké riviéře. Stejně jako u chaty tady platí, že nejlepší je mít kamaráda s yazlıkem, a užívat si tak výhod ubytování na hezkém místě a nemuset se o nic starat.
14. V noci se v Ankaře chodí na polévku.
Každá dobrá party končí v pozdních nočních a brzkých ranních hodinách v jednom z podniků, které jsou otevřené 24/7 a servírují horkou polévku z červené čočky politou rozpuštěným máslem. Mezi další noční pokrmy patří kokoreç (grilované vnitřnosti), ıslak burger (doslova „mokrý burger“, napařený v rajčatové omáčce) nebo midye dolma (mušle plněné kořeněnou rýží).
15. Téměř každé město v Turecku je něčím známé, někdy i úplnými maličkostmi, ale to neznamená, že by na ně místní nebyli pyšní. V městečku Beypazarı kousek za Ankarou jsou třeba vyhlášené mrkve – v centru města tak najdete sochu mrkve. V jiném městě Kızılcahamam mají výborné chlebové placky bazlama – jakou sochu myslíte, že najdete při vjezdu do města?
O zajímavostech z Turecka bych mohla psát ještě mnohem déle. Tak to raději patnáctým bodem ukončím a rozepíšu se zase jindy. Třeba si příště vzpomenu i na zajímavosti, které mi po letech života v Turecku už ani nepřijdou ničím zvláštní.
Jaké zajímavosti na Turecku překvapily vás?
Navždy všudypřítomné, patřičně hrdé a neutuchající uctívání odkazu Atatürka- to je turecký národ.
(Jaký rozdíl v porovnání s ČR, kde města v rámci přepisování historie páchají taková barbarství jako je odstraňování a bourání soch a pomníků padlých rudoarmějců..)