Zatímco letiště a hotely na Turecké riviéře plní davy a davy turistů přijíždějících na týdenní až dvoutýdenní dovolenkové turnusy, o 500 kilometrů severněji, v hlavním městě, je léto mnohem poklidnější.
Není tu moře, nejsou tu dlouhé písečné pláže, ani žádné přírodní koupání. Ale taky v Ankaře nejsou miliony návštěvníků, přeplněné all-inclusive hotely a přecpané letiště. Léto v Ankaře je jiné – horké, pomalé, plné dobrého jídla, pití a příjemných večerů.
„Moje nejoblíbenější období začalo – Ankara je prázdná,“ píše mi kamarádka, když začíná léto, končí škola a spousta obyvatel Ankary se rozjíždí do svých letních sídel – bytů, domů, vil na riviéře. Turecky se jim říká yazlık, od slova yaz=léto, tedy jednoduše místo, kde se tráví letní měsíce. U moře se dlouhá turecká vedra asi snáší o něco lépe, ani ankarské léto ale není k zahození. Už jen proto, že si i o víkendu sednete bez rezervace do oblíbených podniků a cesta autem do práce trvá výrazně kratší dobu. A že na turistu tady narazíte jen omylem.
Dlouhé večery, vychlazená rakı a spousta čaje
Ankarské léto znamená hlavně dlouhé večery. Přes den je vedro, které většina místních, pokud může, tráví v klimatizovaných prostorech a nevychází, dokud teploty neklesnou na příjemnější – nejdříve kolem sedmé hodiny večerní. Pak ale Ankara ožívá. Plní se restaurace, kavárny, meyhane, kde se popíjí vychlazená rakı a konzumují vynikající meze, plní se parky, kde se známí setkávají na skládacích židličkách a s přenosnými ledničkami plnými půllitrů, plné jsou i předzahrádky bytovek. Když procházím po osmé hodině večerní naší čtvrtí, téměř každá lavička před bytovkami je plná – sousedé usedají se sklenkou čaje a malým občerstvením, děti si kopají míčem v ulicích, kterými zrovna neprojíždějí rychlá auta.
Na zahrádkách líně polehávají také pouliční psi a kočky, kterým vedra obzvlášť dávají zabrat. Místní ale na své čtyřnohé kamarády nezapomínají a na každém kroku pro ně chystají krmení a hlavně misky s vodou, jež průběžně doplňují.
Léto na turecké tržnici
„Máme vynikající sladké melouny, ty musíte ochutnat!“ nedá se odbýt prodavač při sobotních nákupech na tržnici a z nachystaného kavunu, jak se turecky říká sladkému melounu, odkrajuje malou ochutnávku. Chutná přesně tak, jak prodavač slíbil – je vynikající, sladký, tak akorát zralý, chutná jako turecké léto, k jehož večerům melouny neodmyslitelně patří. Tržnice je plná sezónního ovoce a zeleniny, nakupujeme šťavnaté broskve a meruňky, vyzrálé třešně, voňavé jahody z hor, kilo čerstvých fazolí, krásně červená rajčata, cukety, lilky.
Léto je na turecké tržnici přehlídka výrazných barev a chutí. Oproti jiným měsícům je ale na ankarských trzích klidněji, nikdo nepřekřikuje ostatní prodejce, nikdo hlasitě neláká procházející zákazníky na své produkty, jak tomu bývá během ostatních měsíců v roce. I tady jde vidět, jak moc se Ankara během začátku léta vyprázdnila. O to lépe pro mě – můžu v klidu vybírat, nakupovat, a přemýšlet, co všechno z čerstvých zásob uvaříme.
Poslední červnová neděle je deštivá. Konečně. Ankarské ulice, které se poslední týdny rozpálily v pětatřicetistupňových vedrech, je potřeba ochladit. Chladné počasí se ale moc dlouho nezdrží, už za pár dní hlásí předpovědi další téměř čtyřicítky. A znovu přijdou teplé večery, posezení s blízkými, letní kina, koncerty pod širým nebem, a hlavně pomalé a klidné léto i daleko od pobřeží.
2 comments