Kdybych na první návštěvě Turecka zamířila do pětihvězdičkového all-inclusive hotelu, možná bych o Turecku získala mylnou představu. A možná ne. Chybělo by mi ale spoustu kousíčků skládačky, díky kterým bych věděla, že i tahle místa dělají Turecko Tureckem.
Brzo ráno je moře klidné, téměř bez vln. Pomalu se nořím do vody a po pár metrech plavání se otáčím a vychutnávám si pohled na hory, které vyrůstají snad z pláže a táhnou se podél celého pobřeží. Když ponořím hlavu do průzračného moře, je ticho. Paprsky slunce se odrážejí od nekončících vln Středozemního moře. Na jednu stranu nic jiného než moře není. Na druhou – hory, které nepřestanou fascinovat.
Je to pohled, který se neomrzí. Za pravdu mi dává turecký strýc, který v Antálii žije už přes třicet let. „Je to to nejkrásnější místo na světě,“ říká s úsměvem a s nadšením popisuje svou každodenní cestu do práce, do jednoho z místních hotelů, která vede hustými borovicovými lesy, s výhledem na moře v té nejmodřejší modré, jakou si umíte představit.
Vychlazený Efes, slunce a moře v zářijové Antálii
Z balkonu, z pátého patra velkého hotelu, sleduju moře, které snad nikde nekončí. A možná opravdu ne. Večery a brzká rána, kdy je klid, i moře se zklidní, jsou tady stejně nejkrásnější. Klidné, tiché. Vlny v moři se líně převalují, už zdaleka nejsou tak rozbouřené jako v odpoledním větru. V moři už se snad nikdo nekoupe – i když ano – k bójkám plavou dva podvečerní plavci.
Vychlazený Efes, pláž, slunce, moře, hory, ponořit hlavu a poslouchat šumění moře, dívat se na ty hory, co sahají do nebes a vypadají jako by snad byly namalované. Do toho, samozřejmě, občas duní hudba, DJ, animátoři, ale třeba teď, v podvečer na balkoně, je klid. Šumí jen vysoké palmy ve větru a za nimi moře, ve kterém se ještě teď pár lidí koupe, i když slunce už zapadlo za obrovskými horami, co stoupají do dvou tisíců, a tvoří scenérii, kterou snad nejde popsat, aniž bych jí neubrala ani kousek na kráse.
Esence Turecka na pobřeží tyrkysové riviéry
All-inclusive hotely nejsou pro každého, i pro mě dlouho nebyly. Ale na pár dní, ležet u vody, o nic se nestarat, popíjet během dne a číst jednu knihu za druhou… A ještě v září, kdy zůstávají příjemné teploty, ale oproti letním měsícům klesají počty návštěvníků.
Turecké all-inclusive hotely – ačkoli často uslyšíte, že k pravému Turecku mají daleko – jsou pořád esencí této země. Skvělé služby, které Turci umí, vynikající jídlo, a tolik jídla, a prostředí tak krásné přírody, že si spousta místních pořád – právem – říká, že se narodili v jedné z nejkrásnějších zemí na světě. A ano, musíte jim dát za pravdu, když doplavete k bójkám, otočíte se a dostane vás pohled na obrovské hory, a to všechno podél moře tak modrého a čistého, že se tomu chvílemi ani nedá věřit. Vždyť už tatíček Atatürk prohlásil: „Není pochyb, že Antálie je nejkrásnějším místem na světě.“
Každý rok navštíví Antálii miliony turistů, jen loni to bylo přes 17 milionů. Společně s Istanbulem tak patří mezi nejnavštěvovanější města na světě. I když zrovna do Antálie, přímo do města, míří minimum návštěvníků. Naprostá většina z nich už na letišti nasedá na jeden z autobusů cestovních kanceláří, které je dopraví do resortů na pobřeží tyrkysové Turecké riviéry.
Nakonec jsou to právě tyhle hotely, kde se spojuje Turecko napříč kulturami, vyznáním i hodnotami. Je to místo, kde holky v bikinách skáčou ve vlnách stejně nadšeně jako Turkyně v burkinách. Kde si sice dáte alkoholu, kolik máte chuť, ale kde vedle vás celý týden bude někdo pít jenom čaj. Je to Turecko v kostce – hodně malé a hodně osekané, ale je.
