Osoblaha, obec na konci světa

Za devatero horami a devatero řekami a ještě dále. Kousek od polských hranic a daleko od velkých měst, tam najdete Osoblahu.

Probudím se do ticha malé obce. Ze zahrady se ozývají kdákající slepice, někde zdálky sekačka na trávu, jinak nic. “Není tu práce, tak co by tady lidi dělali,” vysvětluje mi babička, proč odsud místní spíše odešli a noví nepřicházejí. Ten klid je nakažlivý, na vyčištění hlavy a únik z velkoměsta ideální.

Na maličkém náměstí najdete jednotu, řeznictví, poštu, papírnictví a jeden z místních výčepů. Lékárna má otevřeno jen párkrát do týdne a je s podivem, že se ještě drží. Léky tady vyjdou skoro třikrát dráže než v nejbližším větším městě Krnově. I v jednotě je draho, nemá hold konkurenci. Místní proto, pokud můžou, vyrážejí za nákupy do nedalekého Polska. Odtud na osoblažské náměstí přijíždí i polská zelinářka se svým stánkem. Obchod se zeleninou a ovocem v Osoblaze zkrachoval, Polka se ale drží. Má velký výběr, kvalitu a levné zboží.

Z náměstí se vracím zpátky a procházím kolem děla, které je tady postaveno na památku konce druhé světové války. Zdá se mi menší, než jaké si pamatuji z dětství. Tady jsme se sourozenci a sestřenicemi trávili dlouhé chvíle hraním si na vojáky. Nebo jsme v okolních lesích sbírali houby, skákali si po hlavách v bazénu na zahradě a přecpávali se dobrotami. Jak taky u prarodičů jinak.

I teď se rozvaluji na rozlehlé zahradě a vychutnávám si borůvkový koláč od babičky. Znovu slyším kdákající slepice. Zvedám se podívat, jestli snesla vajíčko. Dětská radost mě v tomhle neopouští. Škoda, že teď slepice snáší tak málo. Babička si myslí, že je něco straší, možná kuna. Příběhů o malé šelmě si z dětství pamatuji nespočet, babička nám vyprávěla, jak jim kuna chodí na vajíčka a ukazovala nám tmavé skvrny na bílé omítce, prý stopy zvířete. Z jedenácti slepic teď snáší vejce maximálně dvě za den, tak jestli se zas lasicovitá šelma náhodou nevrátila.

Velký sousední dům s krásnou prohnutou střechou je už dlouho na prodej. Chátrá. “Koupil ho kdysi po našich známých takový mladý šikovný kluk, asi kolem třiceti, a chtěl ho dát do pořádku. Ale umřel na mrtvici,” říká mi babička. “Další majitelé věčně neměli peníze, jen seděli na zápraží a kouřili od rána cigarety. Pak i oni odešli. Teď už si ho nikdo nekoupí, kůlna vedle se zbořila a brzo to popadá i vevnitř. Kdo by si tady taky kupoval dům,” dodává.

Přitom je v Osoblaze hezky. Příroda, klid, děti beze strachu rodičů pobíhají v ulicích. Ale i dojíždění sem je složité, autobusy do nejbližšího města Krnova sice jezdí, ale jen asi dvakrát za den a po cestě zastavují ve všech přilehlých vesnicích. Turisty láká historická úzkokolejka. Z nedaleké Třemešné sice jede taky věčnost, ale aspoň krásnou a tichou přírodou, kde se jen kousek od projíždějícího vlaku pasou srny. V Osoblaze se navíc můžete ubytovat i v kempu, v jedné z dvaceti chatek anebo na ploše pro asi padesát stanů. Okolní prostory nabízejí sportovní vyžití, tenis, volejbal, nohejbal anebo plavání na místním koupališti. V areálu parku se čas od času konají hudební akce, jinak se toho v Osoblaze ale moc neděje.

Zatímco jedna budova vedle domu mých prarodičů je na odpis, další od obce odkoupil podnikatel z Ostravska a zrekonstruoval ji. Co v ní bude, místní neví. “Ptal se i na povolení k přestavění další plochy na parkoviště, tak jsem zvědavá, co to bude, čeho se tady ještě dožijeme,” směje se babička. Sama chodí akorát ráno do obchodu a zpátky, zbytek dne tráví prací na zahradě. V Osoblaze žijí s dědou už přes šedesát let, on jako praktický lékař tady tehdy dostal přidělené místo v ordinaci. Teď sem doktorka dojíždí odjinud, kromě práce v ordinaci navštíví ty, co za ní nedojdou, včetně těch v domově pro seniory, bývalém klášteře.

V příznačně pojmenované restauraci Nostalgie popíjím pivo s bráchou, který sem dorazil na otočku. U opodál postaveného “cykloprvku” si hraje banda dětí, u vedlejšího stolu si tři postarší přítelkyně pochutnávají na pozdním obědě. Prý tady vaří dobře, místní si pro obědy chodí s nosičem na jídlo, menu za 60 korun se jim vyplatí. Ten okolní klid je vážně božský. V Osoblaze čas plyne pomalu, už není moc kam spěchat.

Vezměte kolo a přijeďte podpořit malou obec, pro cykloturistiku je Osoblažsko ideální. Dejte si taky pivo v Nostalgii, podívejte se na zajímavý starý židovský hřbitov. Užijte si to ticho a přírodu, odstřiženi od reality velkoměsta, daleko ode všeho. A stavte se za babičkou, udělá vám ty nejlepší langoše na světě.