Dopis z Ankary: Jak si Turci (ne)plánují volný čas a proč nemusí mít víkendy natřískané k prasknutí

Je to věc, které bych si nejspíš nevšimla, kdybych nestrávila většinu života v Česku a pravidelně se do něj nevracela. Jeden z největších rozdílů mezi Čechy a Turky je totiž v tom, jak (ne)tráví víkendy a volný čas. Protože zatímco my Češi potřebujeme mít všechno dopředu naplánované a využít každou volnou minutu „naplno“, Turci nechávají plánům volný průběh – i kdyby nakonec nedělali nic. 

Je sobotní ráno, nebo spíš už dopoledne, a Ankara se teprve začíná probouzet k životu. Ve čtvrti blízko centra se kolem půl jedenácté dopolední tvoří fronta před jednou z pekáren. O víkendu je totiž ze všeho nejdůležitější pro většinu Turků nejprve snídaně – a k té patří čerstvý křupavý chleba. Co na tom, že snídat se často začíná až v době oběda, Turci mají čas. Jestli po snídani budou dělat něco dalšího, je často ve hvězdách. A rozhodně to nemají rozplánované na minuty jako my Středoevropani. 

Spontánní setkávání a víkendy bez plánů

Ano, jako vždy, mluvím o zkušenostech ze své bubliny. Věřím, že někteří lidé v Turecku to budou mít jinak a že dopředu plánují aktivity na každý volný čas. Za několik let života v Turecku jsem se ale nesetkala s tím, že by se mě – narozdíl od Česka – někdo pravidelně ptal, co mám v plánu na sobotu a neděli. A abych v pondělí odpovídala na dotazy, jaký byl víkend. Vlastně asi jediná, kdo tyhle dotazy – už spíš ze zvyku a ze setrvačnosti – pokládá, jsem já. 

To, že Turci dopředu nepřemýšlí o tom, co budou ve volném čase dělat, ještě neznamená, že by nedělali vůbec nic. Pro Turky je důležitá socializace, sdružování, potkávání se s rodinou, kamarády, blízkými. Nemusí ji ale mít naplánovanou dopředu. Naopak – většina setkání probíhá klidně na poslední chvíli. Stačí jeden telefonát v podvečer nebo víkendové odpoledne a za hodinu už spolu sedí na kafi.

I proto mám pocit, že s tureckými kamarády je často snazší a rychlejší se potkat než s těmi českými, kteří mají víkendové plány (na výjimky) domluvené týdny až měsíce dopředu. Turkům stačí napsat, zavolat, a téměř vždy se potkáme hned ten den, nanejvýš druhý. 

Když jsem ještě žila v Praze, měla jsem občas pocit, že toho nedělám dost a moje víkendy jsou nuda, když jsem stihla jít jen na procházku nebo na kafe. Teď stejnému plánu říkám nabitý víkend :-). Takže ano – mně turecké neplánování a nicnedělání celkem vyhovuje. Ale věřím, že pro Čecha s obvykle natřískaným víkendovým to-do listem to může způsobit minimálně tik v oku a úzkost, že „nevyužívá víkend naplno“. (Pst: Věděli jste, že i odpočinek a nicnedělání jsou taky využívání víkendu naplno?) 

Turci mají volného času méně

Zajímalo mě, jestli si tohle myslím jen já, nebo je na mojí domněnce něco pravdy. Prolistovala jsem  proto i několik výzkumů na téma trávení volného času v Turecku a Evropě. A výzkumy mi dávají za pravdu – zatímco Češi dávají přednost „naplánovaným, aktivním a strukturovaným víkendům“, Turci spíš praktikují spontánní, „volnější přístup s důrazem na sociální kontakt a aktuální možnosti“. 

Na rozdíl od Čechů mají taky Turci volného času mnohem méně. Pracovní doba v Turecku je 45 hodin týdně – znamená to delší pracovní dny a často práci i v sobotu. Mnoho Turků také pracuje přesčas a podle statistik OECD (Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj) patří Turecko k zemím s nejmenším průměrným volnem na odpočinek. 

Není divu, že těch pár volných hodin, které Turci mají, nechtějí mít rozplánované dopředu. A teprve ve víkendové ráno, podle nálady, se rozhodnou, co ten den vlastně budou – nebo nebudou – dělat. I kdyby to mělo být jen jedno kafe s někým blízkým.