Neslaví.
Tím bych mohla skončit a neplýtvat vaším i mým časem, že jo. Není to ale zas tak jednoduché. Teda je, ale dá se na tohle téma napsat i trochu víc. Vánoce se v Turecku opravdu neslaví. Turecko je sice sekulární země, ale většina obyvatel vyznává islámské náboženství. Přesto se zejména v ulicích velkých měst, jako je Ankara nebo Istanbul, objevuje vánoční výzdoba. A Turci si doma zdobí stromečky a občas si předávají i malé dárečky. Nedělají to ale u příležitosti Vánoc, ale k oslavě příchodu nového roku. Tomu se tady neříká Silvestr, protože Turci neslaví jmeniny, ale Yılbaşı (doslova „začátek roku“).
Věděli jste, že konec roku se v Turecku slaví 31. prosince teprve od roku 1926? Tehdy Mustafa Kemal Atatürk, zakladatel moderního Turecka, zavedl řadu reform, díky kterým přestal v Turecku platit starý islámský kalendář. A tak se Silvestr – pardon, Yılbaşı – slaví 31. prosince. Podobně jako v Česku ve společnosti přátel či rodiny a samozřejmě s vynikajícím jídlem.
V Ankaře jsou nazdobené ulice světelnými ozdobami, v kavárnách hraje vánoční hudba, pořádají se vánoční (novoroční) trhy (ty ale spíše v hotelech pro zahraniční obyvatele Ankary) a seženete tady nejen pečené kaštany, ale taky svařené víno. Na rozdíl od evropských zvyklostí ale už bez přidaného panáku rumu či jiného alkoholu. Dokonce si můžete jít i zabruslit. Sice ne na přírodní plochu, protože nejenže nemrzne, ale taky pořádně není, co by zamrzlo, po celé Ankaře je ale několik zimních stadionů určených primárně pro bruslení pro veřejnost.
Nardoğan – předchůdce Vánoc?
Tím, že Turci neznají Vánoce jako takové a v jejich kultuře se neslaví, tak pro ně ani nemají v turečtině vlastní slovo. Většinou jim proto říkají po francouzsku „Noel“ nebo po anglicku „Christmas“. Často je zejména z konzervativních kruhů v Turecku slyšet, že Vánoce nejsou muslimské, stejně jako není muslimská oslava nového roku, a tak by se slavit neměla. Když u turecké kamarádky pečeme vánoční cukroví, dozvídáme se od ní o slavnosti Nardoğan, podle které by naopak Vánoce a oslavy nového roku mohly mít počátek v turkických zemích.
Nardoğan doslova znamená „zrození slunce“ či „vycházející slunce“. Historicky ho turkické národy slavily 21. prosince, nejdelší noc v roce a noc zimního slunovratu, kdy „den poráží noc“. V turkické mytologii se uvádí, že den i noc spolu neustále bojují. V jedné z „bitev“, 21. prosince, po dlouhém boji vítězí den a nastává zrození silného slunce. A co to má společného s dnešními Vánocemi? Podle legendy je Nardoğan časem přání, předávání dárků, tancování a zpívání u stromu, nazývaném Strom života. Pod tento strom, obvykle to byla borovice, dávali lidé malé dárečky pro své blízké. Co je na tom pravdy, je – jak už to tak u legendy bývá – těžké ověřit.
Svatý Santa z tureckého pobřeží
Přímo z Turecka pochází dokonce Santa Claus, tedy původně Mikuláš, biskup, který se narodil ve starověkém městě Myra (dnes Demre) poblíž Antálie. Ze svatého Mikuláše se – hlavně díky reklamě na Coca-colu – časem vytvořila postava dnešního Santy.
No a kromě světýlek, svařáku a kaštanů najdete v Turecku taky bramborový salát. Ten je ale v zemi k sehnání celoročně a neříká se mu bramborový, ale ruský… Při troše snahy seženete i kapra, ačkoli se tady obvykle nejí. Ankarské tržnice ale skrývají všemožné poklady. A když nebude kapr, tak se najde bohatý výběr sladkovodních i mořských ryb.
Na „předvánočním“ čase v Turecku je příjemná taky absence shonu, zejména toho nakupovacího. Pořizování vánočních dárků se tak nese v klidu, bez front a tlačenic. Tedy kromě těch obvyklých tlačenic a dopravních zácp, bez kterých by Turecko nebylo Tureckem.