V neděli večer je v jedné z mnoha restaurací v centru Ankary veselo. První zářijový víkend je ještě horký a ze zahrádky tradiční meyhane, kde se pije rakı a jí meze, se ozývají hlasité hovory, cinkání sklenic a podmanivá turecká hudba z reproduktorů. A ještě jeden zvuk. Pískání rozhodčího a tlumené rány do balónu.
Na několika stolech si totiž strávníci pouštějí na mobilu přímý přenos finále evropského volejbalového šampionátu a nervózně drží pěsti svým krajankám, které právě obhajují titul z roku 2023.
„Jsou skvělé. Miluju je!“ říká o tureckých volejbalistkách kamarádka, se kterou sedíme u stolu. Poctivě sledovala každý zápas a i dnes občas místo hovoru soustředěně hledí do telefonu a kontroluje, jak se finálový zápas vyvíjí. Když najednou radostně vyjekne, víme, že je co slavit.
„Jsme šampioni. Zase!!“ zatleská nadšeně a všichni hned zvedáme sklenici na přípitek. Na turecké šampionky!
Turecko volejbalem žije, tedy tím ženským. Napříč celou zemí jsou vidět billboardy s volejbalovým týmem, přezdívaným „Sultánky sítě“ (Filenin Sultanlari), reklamy s nejlepšími hráčkami, sociální sítě jsou plné krátkých záběrů ze zápasů, ale i z obyčejných interakcí, třeba jak si hráčky vzájemně pomáhají při vystupování z autobusu.
Finále šampionátu, které se hrálo v Istanbulu, zdaleka přesáhlo zdi natřískané arény. Jen v Istanbulu se finále promítalo na více než dvaceti veřejných místech, v parcích, muzeích, zatímco stovky a tisíce barů napříč celou zemí streamovaly rozhodující hru ve svých podnicích.
Nejlepší tým v Evropě
Turecká ženská reprezentace se dostala na výsluní poprvé v roce 2003, kdy získala stříbrnou medaili na mistrovství Evropy. O devět let později, v roce 2012, se Turecko poprvé v historii ženského volejbalu kvalifikovalo na olympijské hry v Londýně. A v roce 2023 zvítězily turecké volejbalistky na mistrovství Evropy a oficiálně potvrdily, že patří mezi nejlepší týmy v Evropě.
O tři roky později, minulý víkend, tuhle pozici stvrdily, když obhájily titul evropských šampionek. A celá země propukla v obrovský jásot.
„Na cestě, kterou nám otevřela Turecká republika, jsme ukázaly, čeho jsou turecké ženy schopné dosáhnout,“ pronesla po konci utkání kapitánka tureckého týmu, Eda Erdem. „Turecké ženy budou vždy dál snít, bojovat a vítězit. Tato trofej patří nám všem! Dnes je hlavním městem Evropy Istanbul.“
To, že Erdem věnovala vítězství tureckým ženám, není náhoda. Turecké šampionky slouží pro mnoho žen v Turecku jako vzor emancipace a odvahy. Malým dívkám i dospělým ženám ukazují, že můžou dosáhnout čehokoli a být stejně jako Sultánky sítě úspěšné a silné ženy.
V zemi, která je převážně fotbalová a stále velmi patriarchální, je láska k ženskému volejbalu možná trochu nečekaná. O to více zasloužená.
To, že se ženským volejbalistkám nedostává zdaleka takové péče jako tureckým fotbalistům, potvrzuje i kamarádka, nadšená volejbalová fanynka, se kterou ten vítězný večer sedíme u rakı. „Dokonce musely létat v ekonomické třídě! Tyhle vysoké ženy se musely krčit v malém prostoru,“ rozčiluje se nad očividnou nespravedlností, když turecká mužská fotbalová reprezentace dostala na mistrovství světa výrazně lepší péči. „Teď jim ale ukázaly, kdo jsou opravdové hvězdy,“ dodává s vítězoslavným úsměvem.
Podle toho, s kým se v Turecku bavíte, někdo vnímá Sultánky sítě jako silné feministické vzory, někdo primárně jako skvělé reprezentantky země. Obvykle záleží na tom, jestli se bavíte s republikánskými zastánci zakladatele Turecka Atatürka, nebo s voliči současného tureckého prezidenta Erdoğana. Ať už je vidí a popisují jakkoli, rozhodně současná ženská volejbalová reprezentace přispěla k tomu, že se z Turecka stala volejbalová mocnost. Cesta se k tomu prošlapávala už od dob Osmanské říše.
Sto let tureckého volejbalu
Počátky tureckého volejbalu sahají do roku 1919, tedy ještě předtím, než vznikla samostatná Turecká republika. Volejbal do tureckých škol zavedl Selim Sırrı Tarcan, který studoval tělesnou výchovu ve Švédsku a po návratu hrál důležitou roli při výchově prvních tureckých učitelů tělesné výchovy.
Díky školám a vztahu, který si vybudovali učitelé a žáci s novým míčovým sportem, se začal psát úspěch tureckého ženského volejbalu. Jak se ale ze školní zábavy stal profesionální systém, který pomohl volejbalistkám k mezinárodnímu úspěchu? Tak, jak to obvykle bývá. Když se zapojili sponzoři.
V Turecku to znamenalo podporu jednoho z největších místních holdingů Eczacıbaşı. Sportovní klub Eczacıbaşı, který vznikl v roce 1966, měl jasný cíl – přiblížit sport mladým lidem a přispět k rozvoji sportu v Turecku. V následujících letech klub vychoval tisíce sportovců a pomohl dostat turecký sport na mezinárodní úroveň. Nejdůležitější roli ale měl v podpoře volejbalu.
Přes několik úspěchů, které si sportovní Eczacıbaşı připsal, se dostal až k zásadnímu rozhodnutí, které ovlivnilo budoucnost tureckého volejbalu. V polovině devadesátých let se totiž holding Eczacıbaşı stáhnul z ostatních sportů a začal sponzorovat výhradně ženský volejbal. Ukázal tak, že ženský sport nemusí být jen vedlejšák, ale že může jít o hlavní „produkt“ zasloužené podpory.
Časem se do podpory volejbalu zapojili další velcí sponzoři, hlavně VakıfBank a Fenerbahçe, a jsou to právě tyto kluby, které dnes společně s Eczacıbaşı patří k nejsilnějším v turecké ženské volejbalové lize.
Eda Erdem Atatürk
No a jak se ženský volejbal stával stále populárnější napříč Tureckem, ze známých hráček se staly místní celebrity. Jednou z těch největších je právě kapitánka jak tureckého národního týmu, tak svého domovského týmu Fenerbahçe, Eda Erdem Dündar. Turečtí fanoušci ji milují tak moc, že jí začali přezdívat „Eda Erdem Atatürk“, jako odkaz k všemi zbožňovanému zakladateli Turecké republiky.
Eda Erdem taky navíc dostala vlastní sochu před stadionem Fenerbahçe. Kromě Erdem patří k nejznámějším hráčkám Melissa Vargas, dnes už turecká občanka narozená na Kubě, která byla v letošním šampionátu jmenovaná nejužitečnější hráčkou, nebo Zehra Güneş, oceněná jako nejlepší středová blokařka (best middle blocker).
Tohle všechno dokazuje, že volejbal je v Turecku víc než jen sport. Sice možná ještě není na stejné úrovni popularity jako fotbal, ale už se tomu celkem blíží. Rozhodně alespoň mezi tureckými ženami, ale i muži, které mám ve svém okolí. A nejen mezi nimi.
Sultánky sítě, na zdraví a na spoustu dalších úspěchů!