Když se venku ochladí a Ankara zešedne pod podzimními mračny, není lepší místo, kam vyrazit, než do hamámu. Je to jedna z tureckých tradic, kterou bych zavedla po celém světě. Lázně, které slouží k odpočinku, setkávání, a kde vás pracovité masérky doslova sedřou z kůže.
Návštěva hamámu je společenskou událostí
Je tu vlhko, teplo, hluk. Ve stropě ve tvaru kupole je několik děr, sloužících jako odvětrávání a taky jako přívod přirozeného světla. Jednou z nich pronikají paprsky odpoledního slunce a procházejí párou vznášející se z prostorné místnosti, než dopadnou na vysoké bílé zdi zdobené tradičními mozaikami.
Vcházíme do hlavní místnosti hamámu a od jedné z pracovnic dostáváme do ruky malé růžové misky. Usazuje nás u mramorových umyvadel (turecky kurna) a z kohoutků ve zdi začne napouštět horkou a studenou vodu, která se v umyvadle promísí na přijatelnou teplotu. Růžovými miskami vodu nabíráme a poléváme se, přesně podle instrukcí, které jsme při příchodu dostaly.
Hlasy žen, a že jich je tady při sobotním odpoledni spousta, se odrážejí od stěn prostorného zděného hamámu. Turecké lázně nejsou stvořené pro osamělou relaxaci, naopak – návštěva hamámu je společenskou událostí. A chvíle, kdy odpočíváte, poléváte se vodou a dýcháte páru, je příležitostí zapojit se do hovoru s dalšími návštěvnicemi. Mužům je vstup zakázán – mají svůj vlastní hamám hned za rohem od toho ženského.
Sobota je v hamámu rušná, a tak chvíli trvá, než se s masáží dostaneme na řadu. Zanedlouho už si ale pro nás přichází dvě masérky. Ta moje, Emine, jak se mi představila, mě přivádí k velkému mramorovému šestiúhelníku uprostřed místnosti a naznačí mi, ať si na něj lehnu. Turecky se této kamenné ploše říká göbek taşı a právě tady probíhá nejdůležitější součást lázeňského rituálu, tradiční masáž.
Masáž v hamámu je rychlá, ale poctivá
Emine bere do ruky žínku s hrubým povrchem a pouští se do první části procedury, nazvané kese. Zkušenými pohyby mi nejprve ze zad, poté z ruk a posléze i z nohou začíná sdírat odumřelou kůži. V hamámu jsem poněkolikáté, vždy mám ale pocit, že jsem se roky nemyla. Emine mě ráda s úsměvem upozorní, ať se podívám, kolik kůže už ze mě sedřela.
Po sedření kůže mě masérka posílá do sprchy. Mezitím bere do ruky malý lavor a polévá mramorovou plochu a čistí ji, než si na ni znovu ulehnu, aby začala druhá část procedury, köpük masaj – mýdlová masáž.
Masáž je rychlá, ale pořádná. Občas zadržuju slzy, když se Emine opře do masáže vší silou, občas smích, když mě lechtá dotek na chodidlech. Kromě masírování mi Emine prokřupe prsty na rukou i na nohou a na závěr mi umyje i vlasy přineseným šamponem. Znovu voda z lavoru, kterou mě nejprve jednou, pak dvakrát a pak pro jistotu ještě jednou polije od hlavy i k promasírované patě.
Masáž končí, a Emine mi znovu opakuje své jméno, abych snad při placení nezapomněla, komu půjde dýško. Před odchodem do sprchy mi ještě popřeje Saatler olsun (Sıhhatler olsun), protože – ano – Turci mají výraz, kterým vám „gratulují“ k tomu, že jste se umyli (často se používá také, když máte nový sestřih).
Zatímco se sprchuji, Emine chystá mramorovou plochu pro další ženu a pak další. O víkendech se nezastaví, masíruje jednu ženu za druhou bez sebekratší pauzy.
My už se jen párkrát polejeme vodou z růžové misky a přesuneme se do místnosti, kterou jsme do hamámu přišly. Už stačí jen vyprosit si nový bavlněný ručník (turecky peştemal), protože ten, který jsme dostaly při vstupu, je po návštěvě lázní durch promáčený, a vysušit vlasy.
Když vycházím z hamámu po příjemné sobotní proceduře, cítím se jako nový člověk. A přesně k tomu návštěva tureckých lázní slouží. Odpočinout si, užít si poctivou masáž a drhnutí kůže, zahřát se uprostřed nevlídných dnů a co nejdříve se zase vrátit. Do hamámu chodím už víc než jedenáct let a jak píšu v úvodu, kdyby to bylo na mně, zavedla bych tradici tureckých lázní úplně všude.
1 comment