Obchodování s lidmi, sexuální otroctví, nedostatečné sociální bydlení. Turecko přijímá uprchlíky ze Sýrie už pátým rokem, ale stále si s nimi neví rady. Podle tureckého novináře potřebuje pomoc Evropy.
Oficiální čísla hovoří, že v roce 2015 vzroste počet uprchlíků v Turecku na 1,9 milionu. Doğu Eroğlu ale tvrdí, že skutečné počty jsou až o 400 000 vyšší. Jak se žije uprchlíkům v zemi, kde jsou jich údajně až přes dva miliony?
Evropská unie zažívá uprchlickou krizi a migranti jsou v celé Evropě momentálně horké téma. Jaká je situace s uprchlíky v Turecku, v zemi, která je přijímá už od roku 2011?
Není to jednoduché. Veřejnost už si sice na uprchlíky zvykla, stali se každodenní součástí jejich života, ale samotní syrští uprchlíci stále žijí ve špatných podmínkách. Kdybyste se jich zeptali, uvidíte, že jsou vystrašení z toho, že budou odvedeni do uprchlických táborů. Přicházejí v rodinách v počtu od dvou až do šesti a chtějí žít spolu, ve svých vlastních podmínkách, které jim uprchlické tábory neumožňují.
Když nechtějí do uprchlických táborů, jak tedy žijí?
Preferují život ve městech. Což je zároveň jedna z největších debat posledních let v oblasti migrační politiky. I OSN několikrát připustila, že se musí přijít s urbanistickým řešením pro masivní příjem uprchlíků v případě vypuknutí krize, jako je ta v Sýrii. V Turecku, jak už bylo zmíněno, momentálně žijí přes 2 miliony uprchlíků. Neexistuje žádný možný způsob, jak je všechny umístit do uprchlických táborů. Musí se přijít s řešením bydlení ve městech, zpřístupnit jim sociální bydlení. Nezáleží kde, ale raději ne ve velkých městech jako je Istanbul, Ankara nebo Izmir.
Proč ne právě v těchto městech?
Protože ve velkoměstech jsou snadno vystaveni zločinu, a to od drobných krádeží přes obchodování s lidmi až po organizovaný zločin. Tak je tomu nyní v Turecku. Vezměme si příklad Istanbulu – když tam uprchlíci dorazí, jejich jediná šance, kde můžou najít bydlení, je ve čtvrtích, které už jsou považovány za nebezpečné a chudé a žije v nich spousta lidí na okraji společnosti. Uprchlíci jsou tak ve svém každodenním životě vystaveni kriminalitě. Ženy jsou nuceny k sexuálnímu otroctví a prostituci anebo jsou prodávány jako druhé manželky. Tohle se děje. Nejen v Istanbulu, ale i v Ankaře. A je to běžná rutina v hraničních městech jako Gaziantep nebo Şanlıurfa. Žena, která je prodaná jako druhá manželka, mimochodem mnohdy právě svou vlastní rodinou (pozn.autorky: podle vlastních informací v přepočtu za 20 000 – 30 000 korun), je určena na domácí práce anebo pro sexuální účely. Jenže tyto ženy mají jistotu, že je jejich nový manžel zajistí. Je to složitá situace a myslím si, že jí jen tak nebude konec.
Ženy jsou nuceny k sexuálnímu otroctví a prostituci anebo jsou prodávány jako druhé manželky.
Jaký je pohled turecké veřejnosti na uprchlíky?
Smíšený. Už jsou to více jak tři roky, kdy začal příliv uprchlíků do Turecka. Ze začátku byl postoj veřejnosti klidný, lidé s nimi sympatizovali a snažili se jim pomoci. Určitě to tedy nezačalo xenofobně. Jakmile se ale začali stávat součástí jejich každodenního života, místní se proti tomu začali vyhraňovat, mnohdy velmi agresivně. Na jednotlivých reakcích se ukázaly politické preference každé osoby.
Můžete to přiblížit?
Téměř polovina tureckých voličů je proti prezidentu Erdoğanovi a ta druhá polovina ho podporuje. Pokaždé, když člověk, který je ideově vyhraněný vůči Erdoğanovi, uviděl na ulici žebrajícího uprchlíka, okamžitě začal obviňovat Erdoğana. Že prý se o ně má postarat, protože on je vzal do této země. Tento postoj byl tři roky velmi rozšířený. Erdoğanovi oponenti tak zabránili sami sobě vidět humanitární krizi kvůli místním problémům. Je v pořádku, že má Erdoğan opozici, ale namísto, aby navrhovala, jak řešit humanitární krizi anebo pomohla uprchlíkům se usadit a vládě pomohla přijít s lepším řešením zapojit je do běžného života, tak zvolila špatný přístup kritizování.
Jak vůbec začalo přijímání syrských uprchlíků do Turecka?
Turecko začalo přijímat uprchlíky od roku 2011, kdy naplno propukla občanská válka v Sýrii. Než o sounáležitost a pomoc sousedovi šlo ale o pocit viny, protože političtí činitelé si byli vědomi, že jsou jedni z těch, co syrskou krizi pomohli rozvířit. Místo toho, aby se situaci v Sýrii snažili stabilizovat, pokračovali v dodávkách zbraní islamistickým skupinám. Neříkám teď zrovna Islámskému státu, ale například Al Kájdě a jejím odnožím v Sýrii. Takže Turecko mělo pocit viny zkombinovaný se zodpovědností. Takhle začalo pomáhat syrským uprchlíkům.
Turecko začalo přijímat uprchlíky kvůli pocitu viny.
Má Turecko v souvislosti s uprchlíky plán pro jejich začlenění?
Právě, že nemá. A to je zásadní problém. Vláda nepřišla s plánem v době prvního přílivu uprchlíků a
pochybuji, že dnes mají nějaký konkrétní plán. Nyní, když země Evropské unie vypadají, že uprchlíky přijmou, tak si myslím, že se AKP (pozn.: vládnoucí strana v Turecku) ulevilo, že čísla uprchlíků v Turecku se eventuálně sníží. Když přijmete uprchlíka, dáte mu dočasnou ochranu. Je velmi těžké, ne-li nemožné ho nutit vrátit se zpět do jeho země původu. AKP proto měla přijít s dlouhodobým anebo trvalým plánem, s 5 až 10 letými životními plány pro Syřany. Jenže žádný nemají, alespoň já jako novinář žádný nevidím.
Kdyby vláda měla pro uprchlíky plán, poznali bychom to. Děti a Syřané, mluvící pouze arabsky by už teď dostávali vzdělání, ale to se neděje. Pokud se sami zorganizují, najdou řádného učitele a místo a pokud, samozřejmě, mají nezbytné finance, tak ano, mohou otevřít svou vlastní školu, samozřejmě ne oficiální. Ale co ty tisíce žebrajících dětí na ulici, co jsou vystaveny drobným zločinům. Není zde žádná škola pro tyto děti.
A co zdravotní péče?
Zdravotní péče je stále sporná. Uprchlíci dostávají jakési uprchlické karty, které když ukážou ve zdravotnickém zařízení, tak dostanou určité množství zdravotní péče. Jenže pokud navštívíte uprchlíky ve zmiňovaných městských částech, uvidíte, že jsou vystrašeni se na podobných místech ukázat, aby je vláda neodvedla do uprchlických táborů v jižních městech.
Je absence plánu pro uprchlíky ze strany Turecka důvodem, proč se vydávají do Evropy?
Ano. Plánování života dopředu pro ně není v Turecku možné. Myslím si, že právě proto vyráží do Evropy, protože vidí mnohem lépe naplánovanou budoucnost. Třebaže je v Evropě můžou čekat horší podmínky než v Turecku, což se může stát, pořád je to pro ně lepší varianta z dlouhodobého hlediska, protože budou vědět, na čem jsou. V Turecku neví, co bude zítra, co je čeká. Pokud by jim vláda v Turecku řekla, že pro ně plán má, tak by zůstali. Jenže to není tento případ. Není zde žádná komunikace mezi uprchlíky a vládou.
Uprchlíci v Turecku neví, co bude zítra, co je čeká. Proto chtějí do Evropy.
Nicméně Evropa by měla předložit konkrétní podmínky pro uprchlíky. Pokud jim nabídnou život v Evropě, měli by to dát jasně najevo. Pokud jim ale budou bránit ve vstupu do jejich zemí, mělo by to být také srozumitelně artikulováno. Ale Turecko potřebuje pomoc s více jak 2 miliony uprchlíků. Jak je má uchránit v městských oblastech bez toho, aniž by byli vystavováni organizovanému zločinu a radikalizaci? To je také problém v uprchlických táborech.
Uprchlíci se setkávají s radikalizací v uprchlických táborech?
V ne příliš dávné minulosti využívali uprchlické tábory v Turecku islamisté pro získání nových rekrutů. Přicházeli ze Sýrie jako uprchlíci a dostali se do táborů, kde zůstali a přidali se k ostatním. Ponechme stranou, že uprchlíci jsou už tak dost vystrašeni, v těchto táborech byli navíc vystaveni lidem, kteří se je snažili rekrutovat do další války. Je několik případů, kdy velitelé Islámského státu využívali turecké uprchlické tábory jako náborová střediska . Bydleli tam, trávili tam noci. Ráno anebo v případě další operace se pak vraceli zpátky do Sýrie. Tohle jsou starší příběhy, dnes je hranice přísněji střežená. Nemyslím si, že se to ještě děje, ale důležité je, že se to dělo. Je tady proto spousta důvodů, proč se uprchlíci bojí uprchlických táborů. Není to pro ně řešení a nikdy nebylo.
Je uprchlíkům v Turecku nabízena práce?
Uprchlíci pracují na velmi neorganizovaných místech a na černém trhu, nejsou jim nabízeny oficiální
práce. Dělají to, co nikdo jiný dělat nechce, například oddělují shnilá rajčata od ostatních a dostávají za to zaplaceno zhruba 10 tureckých lir na den (pozn.: asi 80 korun). A to i ti vzdělaní jedinci. Jsou samozřejmě i výjimky, kdy pracují jako kvalifikovaní dělníci, architekti či inženýři, ale to je velmi velmi vzácné.
Hraje migrační politika důležitou roli při nadcházejících listopadových volbách v Turecku?
Nemyslím si, že by tomu tak bylo. Veřejnost si z větší části přestala uprchlíků všímat. Pokud nejsou na jejich prahu, tak je prostě ignorují.
V Evropě panuje v souvislosti s příchodem uprchlíků strach z těch, kteří vyznávají islámskou víru. Je opodstatněný?
Většina islámských států není sekulární a to ani Turecko, které je oficiálně považováno za sekulární stát, ale ve skutečnosti má stále spoustu problémů. Mnohdy čelíme radikalizaci v naší společnosti. Takže dokážu částečně pochopit, co tím Evropa myslí v případě přijímání uprchlíků. Jenže na druhou stranu Evropa je velmi úspěšná, co se týče opatření k radikalizaci a de-radikalizaci. Jen samotné vlády ale nestačí na to, aby přišly s permanentním řešením pro podobné fóbie. Podle mě je klíčem spolupráce s nevládními organizacemi. Pokud budou evropské národy od začátku spolupracovat s nevládními organizacemi, nebude zde žádný platný základ pro islamofobii.
Přicházejícím muslimům by mělo být vysvětleno, co je to sekularismus a ostatním, že se muslimů nemusí bát. Je to ale zejména na vládě a médiích, aby zvládla prvotní reakci, která je v tomto případě nenávist ze strany některých Evropanů. Ale to je složitější problém, který se nezmění ze dne na den.
Je na vládě a médiích, aby zvládla prvotní reakci kolem uprchlíků.
Jedním z dalších strachů je vyšší kriminalita způsobená uprchlíky. Vzrostla s příchodem uprchlíků do Turecka kriminalita?
Jak už jsem říkal, problematické jsou čtvrtě, ve kterých uprchlíci v Turecku začínají bydlet, protože už nesou kriminální charakter. Proto to navenek vypadá, že uprchlíci rovná se kriminalita. Já to ale vidím jinak. Jsou vystaveni zločinu a v mnoha případech jsou k němu nuceni. Pochybuji však, že zločiny narostly kvůli přítomnosti uprchlíků. Myslím si, že místní kriminálníci je využívají pro svůj prospěch. Je ke slyšení několik řečí, jak syrští uprchlíci vykrádají domy a obchody. Ptal jsem se na to tamní policie, jestli zatkli nějakého Syřana kvůli zločinu a odpověděli, že ne. Že místní kriminálníci se na ně vymlouvají a nechávají je, aby byli obviněni. Zločinci sami mezitím pokračují ve svých aktivitách.
Uprchlíci jsou lidé a tam, kde jsou lidé, tak vždycky nějaká kriminalita bude. Není ale důvod házet je všechny do jednoho pytle a tvrdit, že kradou, protože jsou uprchlíci, to vůbec ne. Neznamená to, že všichni uprchlíci kradou a jsou špatní lidé. Evropa by si ale měla dát pozor, aby se nestalo to, co v Turecku a neodsunula uprchlíky na okraj společnosti. Naopak by se je měla snažit řádně integrovat.
Doğu Eroğlu je turecký novinář, přispívající pro nezávislý turecký deník BirGün. Věnuje se lidskoprávním tématům, stejně jako migrační krizi a mezinárodním konfliktům. Momentálně zkoumá motivaci bojovníků, kteří se přidávají k Islámskému státu. Píše vlastní blog v angličtině, ale více článků je k přečtení v turečtině.