Dva kamarádi. Cestování. Spousta vypité kávy. Potkávání nových lidí. Návštěvy stylových kaváren. Zážitky, vzpomínky, nezapomenutelné chvíle. Tak by se dal ve stručnosti shrnout projekt European Coffee Trip. Zní to jako vysněná práce? Taky, že je, shodují se Radek i Aleš, kteří za internetovým magazínem o kávě stojí.
S nápadem založit online magazín o výběrové kávě, který bude mapovat kvalitní kavárny napříč Evropou, přišel Aleš Pospíšil. O kávu už se delší dobu zajímal a když představil myšlenku projektu European Coffee Trip kamarádovi Radkovi Nožičkovi, ten ji s nadšením přijal a k Alešovi se rád přidal. Prodlužoval tehdy o rok studium a přemýšlel, čím si relativně volný rok vyplnit. European Coffee Trip pro něj přišel v pravý čas a on se chytil nabízené příležitosti. Jak ale sám říká, kávě tehdy téměř nerozuměl.
Kdy ses o kávu začal zajímat více? Kdy se z laika stal odborník?
Radek: Já jsem vždycky rád chodil do kaváren a užíval si jejich atmosféru, to mě bavilo. Chuťově jsem kávu neřešil, ale pamatuju si, že Aleš na srazech studentské organizace BEST, kde jsme oba byli členy, připravoval kávu metodou V60 a mně se to hrozně vizuálně líbilo. Tím, že Aleš ideu European Coffee Trip sdílel se mnou, navíc hledal i někoho, kdo by mu pomohl projekt zaznamenat. Já už tehdy měl zrcadlovku, ale moc jsem nefotil a káva se tak pro mě stala tématem, jak se stát lepším fotografem.
Povedlo se?
Radek: Já doufám, že jo (smích).
Za námi zachrčí jeden z přístrojů, když v něm Aleš namele zrna a začne připravovat kávu.
Aleš: Připravuju filtrovanou kávu, na tu tady máme poměrně dost stroječků. Kávu můžeme připravit na několika úrovních. Zatímco espresso je hodně silné a intenzivní, tak filtrované kávy jsou sice pocitově slabší, ale zároveň jejich chuť může být mnohem intenzivnější. Na espresso navíc potřebuješ relativně dost drahého nářadí.
Vy tady máte taky kávovar, jak vidím.
Aleš: To byl náš velký sen, mít vlastní espresso mašinu, abychom se s tím naučili dělat latte art, cappuccina. Náš sen se nám splnil, kávovar nám zapůjčil český distributor jednoho sponzora, který dělá tyto přístroje, ať si můžeme zkoušet a ukazovat to lidem. Ze začátku jsme byli nadšení, ale pak jsme to zkoušeli a pamatuju si, jak si při cestě domů Radek posteskl, že „ta filtrovaná káva je stejně lepší.“ (smích)
Jak to?
Aleš: Sama jsi to viděla, když připravuju filtr, je káva za pět minut hotová. Příprava espressa je hrozně složitá. Nejdříve potřebuješ kávovar vyčistit, nastavit tak, aby to chutnalo dobře a hlavně vyčistit i potom, co kávu uděláš. Je to příliš mnoho práce pro jedno espresso. Udělat špičkové espresso je drahá věc, i v domácích podmínkách. Na druhou stranu, špičkovou filtrovanou kávu si doma dokážeš udělat relativně levně. Nejdůležitější je na přípravě kvalitní káva.
Udělat špičkové espresso je drahá věc
Jak poznám kvalitní kávu já jako laik?
Aleš: Nejzásadnější je informace, kdy byla káva napražena. Datum pražení by mělo být menší než jeden měsíc, ideální totiž je, když se káva zkonzumuje do měsíce, měsíce a půl. Pak už záleží, jak kdo praží, to je více subjektivní, ale káva by ti měla určitě vonět, neměla by být spálená. Káva je vlastně ovoce, je to pecka kávové třešně, takže vůně by neměly být hořké nebo spálené jako uhel.
Jak dlouho ti trvalo, než se z tebe stal kávový expert?
Aleš: Já bych úplně neřekl, že jsme kávoví experti. Já se zajímal o kávu asi tak rok a půl předtím, než jsme začali dělat European Coffee Trip. Nejvíce to odstartoval workshop o domácí přípravě kávy v roce 2012, který organizoval Jarda Tuček (spolumajitel pražírny Doubleshot v Praze). Tehdy jsem se poprvé setkal s tím, že káva může vonět jako jahody nebo čokoláda. Když nám Jarda říkal, že ucítíme vůni jahod, tak jsme se mu napřed smáli, ale po otevření balíčku kávy z Panamy jsme to opravdu cítili. Pak jsem začal s kávou experimentovat. Během práce v Curychu jsem založil Coffee club Zurich. Dělali jsme workshopy, chodili do muzea a různých kaváren. To mi pomohlo poznat, že pokud se chci něčemu naučit, je lepší najít skupinu lidí, kterou to zajímá taky.
To předpokládám platí i pro European Coffee Trip?
Aleš: Jasně. Díky ECT máme možnost potkávat se se špičkami v oboru. Je výhoda, že jsou otevřeni sdílení svých znalostí. Výběrová káva je totiž ještě docela mladá záležitost, deset let zpátky se ještě s kávou nic neřešilo, proto dnes všichni raději sdílí své know-how, než by si ho pečlivě ochraňovali a báli se o něj.
Jak dlouho, Radku, trvalo tobě, než jsi se pořádně dostal do světa kávy?
Radek: Dlouho (smích). Ze začátku si ze mě dělal Aleš srandu, protože jsem ani pořádně nevěděl, co si objednat, kávě jsem nerozuměl. Dlouhou dobu jsem doma ani neměl žádný přístroj na výrobu kávy. Teď mě to ale hodně baví a přípravu například právě filtrované kávy zneužívám k tomu, abych na chvíli vypnul a odreagoval se.
Jak je na tom káva v Česku?
Aleš: U nás máme jednu z nejlepších káv, jak z pohledu kaváren, tak pražíren. Jsou na velice dobré úrovni. V Brně bych vypíchl určitě pražírny Gill’s Coffee, Rebel Bean a Rusty Nails, každá z nich patří k nějaké kavárně. Nejsou to ty největší pražírny, ale dělají svou práci dobře. Máme v Česku několik šampionů z mezinárodních soutěží. Vítěz loňského šampionátu v Česku, tedy nejlepší český barista, Adam Naubauer, se nedávno přestěhoval do Brna a plánuje tady v centru otevřít kavárnu.
Radek: V rohu můžeš vidět jeho mašinu, Black Eagle. Je to jeden z nejlepších typů kávovarů vůbec na světě. Ferrari mezi espresso mašinami. Adam měl tady u nás školení, tak si ji tady schoval.
Kolik taková mašina stojí?
Radek: O něco méně než oktávka.
Setkali jste se ve všech zemích s nějakými kávovými zlozvyky? Ptám se i proto, že to znám z Turecka. Ačkoliv mají výbornou tureckou kávu, stejně tak je všude hrozně moc rozšířené Nescafé, kterým se často i chlubí, že ho vůbec mají.
Aleš: Zlozvyky jsou všude. Nejrozšířenější kávou je pořád jednoduchá, instantní verze. Postupně se to ale mění. Třeba právě v Istanbulu, kde jsme byli letos na začátku roku, nám říkali, že výběrová káva ve spojení s tradiční metodou ibrikem, přivádí lidi zpátky k tradiční turecké kávě, protože to dokážou dělat dobře, chutná to lépe. Tradiční turecká káva se díky tomu dostává i do mladší generace.
Co vás při cestování za kávou nejvíce překvapilo?
Oba: Ukrajina.
Radek: Určitě Ukrajina. Před odjezdem nás všichni varovali a zrazovali, ať nikam nejezdíme, že je tam válka a nebude to tam bezpečné a tak podobně. A my jsme přijeli do Lvova, kde dělali naprosto úžasné kávy a já si pamatuju, že jsem si tehdy ještě objednal jedno espresso navíc, a to jsem ještě espresso ani pořádně nepil. Ve Lvově nás přesvědčili, že se musíme aspoň na jeden den zajet podívat do Kyjevu.
Čím byl Kyjev zajímavý?
Radek: Mají tam asi nejpokročilejší koncept kaváren. Navštívili jsme třeba kavárnu, co vypadá jako Apple Store – jednoduchý krásný design, u vchodu tě vyzvedne baristka, která tě provede po celé kavárně. Celý prostor byl neuvěřitelně luxusní. Měli tam navíc i svou vlastní pražírnu a nabízeli pouze kávu Cup of Excellence, což je káva z vybraných zrn té nejvyšší kvality. Taky to šlo poznat na ceně. Tím, že nás ale baristka provedla po prostoru, tak nám v podstatě ukázala, za co platíme a že to za to stojí.
Ukrajina nás dostala. Ve Lvově měli vynikající espresso a v Kyjevě nás překvapila kavárna, co vypadala jako Apple Store
Ukrajina byla teda pro vás největším překvapením. Kde se vám nejvíce líbilo?
Radek: Země, kterou si nejvíce pamatujeme a hodně nás oslovila, je Polsko. Bylo to i díky tomu, že jsme od Polska nic moc neočekávali. Tak nějak jsme si mysleli, že na západ to bude lepší a o Polsku přemýšlíme tak, že to tam bude buď stejné jako v Česku nebo o trošku horší (smích). Pak jsme tam ale přijeli a setkali se s úžasnou komunitou lidí. Cestovali jsme tehdy přes Couchsurfing (služba, kdy cestovatelé po celém světě nabízí ubytování zdarma pro ty, co přijíždí do jejich města) a jako jedna z prvních se nám ozvala slečna, která nám zároveň domluvila hned po příjezdu dva rozhovory v rádiu a televizi. Ještě se nám omlouvala, jestli nám to nevadí (smích).
Takže jste do Polska přijeli jako celebrity.
Radek: Bylo to moc zajímavé. Udělali krásnou reportáž o tom, jak cestujeme po Evropě a mapujeme kávovou scénu. A já jsem byl po měsíci v kávové branži označován jako kávový expert (smích).
Co je na cestování za kávou pro vás nejlepší?
Oba: Potkávání lidí.
Radek: V kávovém průmyslu se pohybuje spousta lidí, kteří se v něm nijak nevyučili. Můžeš tak potkat spoustu zajímavých osobností v nejrůznějších kavárnách. Jsou to právníci, ajťáci, fotografové, které bavila káva, a tak se jí začali věnovat. Jejich příběhy jsou neuvěřitelně zajímavé a líbí se mi ta otevřenost sdílet své myšlenky o kávě s ostatními. Je to pro mě hrozně moc pozitivní.
Aleš: Poznávání nových lidí je asi fakt jeden z největších aspektů našeho projektu. Ono to, co děláme, vypadá pro spoustu lidí, jako že jen cestujeme a ochutnáváme kávu. Ale my většinu času prosedíme tady v kanceláři a strávíme ho editací a psaním a různou administrativou, což nám samozřejmě nedodává vždycky tolik energie. Pak se ale potkáme s těmi lidmi a jejich reakce a samotné setkávání jsou úžasnou satisfakcí. To, že nás lidi znají, že oceňují to, co děláme, to nám dodává energii v práci pokračovat, hledat další cesty a sponzory a naplno se European Coffee Trip věnovat.
Co si myslíte o kávě ze Starbucks a podobných řetězců?
Aleš: Starbucks hrál určitě důležitou roli ve vývoji kávového průmyslu. Taky začali jako malá firmička s cílem podávat lidem dobrou kávu. Co se jim povedlo je, že naučili lidi platit za kávu, chodit do kaváren. Káva je u nich ale pořád hodně o cukru a o mléce. Když se chuť kávy zakrývá mlékem a cukrem, tak to není ono. Dnes existují kávy, které v podstatě mají svůj vlastní rodokmen, jako vína, zajímá tě, který farmář, z které farmy ji sklidil, jak ji zpracoval, zajímá tě příběh tvé kávy. Proto je důležité, aby její chuť co nejvíce vynikla.
Radek: Oproti Starbucks je výběrová káva mnohem levnější. Dokazuje to, že pít dobrou kávu není jen výsadou bohatých lidí nebo snobů, ale je to dostupné úplně všem.
Starbucks naučil lidi platit za kávu
Plánujete navštívit i kávové plantáže?
Oba: Ano!
Radek: Už za týden. Náš první výlet na plantáže.
Aleš: Chystáme se do Tanzanie, na sever země, kousek od Arushy. Jedeme na týden na kávovou farmu, abychom zdokumentovali, kde cesta kávy začíná. Plánujeme natočit spoustu materiálu a všechno samozřejmě nafotit. Jsme na to zvědaví.
Stíháte vůbec při cestování za kávou navštěvovat i památky?
Radek: Já nikdy nebyl moc na poznávání měst skrz památky, ale spíše skrz kavárny. Což je zároveň i to, co se snažíme propagovat, takzvaný kávový turismus. Navíc díky tomu, že se potkáváme s baristy, kteří jsou místní a většinou nemají problém s angličtinou, tak nám řeknou spoustu zajímavých informací a doporučí místa, která bychom měli navštívit. Není to ale tak, že bychom si naplánovali „tohle musíme vidět“. Pro mě je hlavní cíl z cesty pořídit dostatek kvalitního materiálu, který pak můžu zpracovat a zpětně ho sdílet.
Kolik času z práce strávíte na cestách?
Oba: Třetinu.
Aleš: Bylo by samozřejmě ideální, kdybychom vždycky na určitém místě zůstali déle a rovnou tam zpracovali materiál. Máme to ale teď nastavené takhle, třetinu z celkového času trávíme na cestách a zbytek tady v kanceláři. Tím, že nabízíme online magazín o kávě, tak jsme se zavázali jakousi pravidelností. Očekává se od nás, že budeme mít nějaký výstup, že budeme sdílet naši aktivitu na sociálních sítích. Jak se ale European Coffee Trip zvětšuje, rozhodli jsme se rozšířit i naše řady o tým přispěvatelů. Takže teď, když budeme potřebovat rozhovor s někým ve Španělsku, tak to za nás může udělat někdo, kdo tam žije a my můžeme ušetřený čas věnovat přípravě složitějších nebo zajímavějších projektů.
Například?
Aleš: To je tajemství (smích).
Jaké to je podnikat ve dvou s kamarádem? Nemáte na sebe ponorku?
Radek: Myslím si, že za ty dva roky už jsme se naučili, jak spolu vyjít. Navíc máme oba dost velkou míru sebereflexe a nejsme hádavé typy.
Baví vás psaní článků?
Aleš: Ty píšu já, i když teď už máme dost přispěvatelů. My jsme na začátku projektu strávili dost času plánováním a vymýšlením konceptu a řekli jsme si, že za půl roku uvidíme. Radek se chtěl zdokonalit ve fotografii, pro mě to bylo psaní v angličtině. Když bychom to za půl roku zabalili, aspoň bychom si mohli říct, že nás to někam posunulo. To, že jsme pokračovali znamená, že jsme vyhodnotili, že se máme stále co učit a že projekt má i nějaký ekonomický smysl.
Zatím vás uživí?
Aleš: Není to zrovna plat, který by byl adekvátní tomu, co děláme nebo co bychom za stejnou práci dostávali jinde. Ale je to něco, čím se uživíme a výhledově to vypadá, že nám to bude vynášet i více.
Co máte v plánu do budoucna? Chtěli byste dělat World Coffee Trip?
Aleš: To asi ne. Líbí se nám ten evropský rozměr. Je to i tím, že v Evropě nikdo nic podobného nedělá. Máme takový cíl, že když si někdo bude hledat něco o výběrové kávě v Evropě, tak to najde přes nás. Ať už to jsou kavárny, články, probíhající události. Máme samozřejmě i ambicióznější projekty, jako by byl třeba dokument o kávě nebo knížka.
Radek: Dokument je pro mě osobní motivace. Celý projekt začal s tím, že jsme dávali najevo, že se sami teprve učíme a obsah bude postupem času kvalitnější a kvalitnější. Pro mě osobně by byl dokument vrcholem. Už teď vidím posun, když se podívám, jak jsem stříhal videa na začátku. Nestudoval jsem filmařinu, neustále se proto vzdělávám, sleduju videa, čtu specializované články. Dokument by to všechno krásně završil.
Takže až natočíte dokument, tak bude konec?
Aleš: To by mě taky zajímalo, jak to myslel (smích).
Radek: (smích) To ne. Pokud se to povede, tak si řeknu, ty jo, jsem fakt pyšný na to, co jsem udělal. Nejde ale ani tak o mě, jako o to, že to lidem pomohlo, že jim to dodalo nějaký náhled, a to je pro mě to největší. Nejen to, že jsem si udělal dokument, protože bez diváka není film.
Co děláte, když nepijete kávu?
Aleš: Já rád sportuju. Ale občas to je jen taková prázdná fráze (smích). Cvičím s kettlebell, mám ho tady dokonce položený.
Vy tady máte kromě kanceláře i posilovnu?
Aleš: No teď slouží spíš jako zarážka do okna (smích). Sport je ale pro mě skvělou relaxací, když potřebuju vypnout, jdu si zaběhat. Jinak ale tím, jak u nás všechno zapadá do sebe, tak je těžké práci úplně oddělit od zbytku života.
Radek: Já teď třeba už desátý den ráno pravidelně medituju. Pomáhá mi to lépe se soustředit a utřídit si myšlenky. Jinak se snažím pořád vzdělávat v točení videí, stříhání, úpravě fotek. Baví mě to a zároveň je to pro mě relaxace.
Takže máte práci, co vás baví na sto procent?
Radek: Určitě. A hlavně je každý den jiná. Práce v kanceláři se vybalancuje cestováním. Ta různorodost je na tom to nejlepší.
Aleš: Je na tom navíc super, že je náš online magazín užitečný a lidem opravdu pomáhá. Digitálních magazínů o kávě není tolik. Píšeme o lidech, kteří dělají svou práci dobře a baví je to. A tím pádem to baví i nás.
S Radkem a Alešem jsem se potkala v jejich kanceláři v brněnském Impact Hubu. Pokoj byl příjemně provoněn kávou, vypili jsme tři šálky výběrové kávy, já se něco nového naučila a můžu tak svoji kávovou závislost posunout o úroveň výše. Z celého povídání bylo jasné, že oba kluky jejich práce baví a naplňuje, jak sami řekli. Přeju jim, ať má European Coffee Trip co nejvíce úspěchů a nadále nás informuje o těch nejlepších kavárnách, ať víme, kam v Evropě jezdit! Inspirujte se taky a přečtěte si zajímavé články online magazínu o kávě a podívejte se rovnou na jejich Facebook, Instagram nebo YouTube videa.