Je polovina května a hotelový resort v egyptském Sharm el-Sheikhu je horký a dusný. Listy palem se líně houpají v téměř bezvětrném počasí. Moře je chladné a krásné a hraje snad všemi odstíny modré.
Jsem na čtyřdenní dovolené v turistickém resortu a neodvažuju se ani zdaleka říct, že jsem poznala, jaký Egypt je. Ale líbí se mi tady. V tom úzkém, ale krásném výseku egyptské reality. Místo kultury a historie tentokrát provozuji nefalšovaný keyif – kniha koktejl, výhled na moře, odpočinek ve stínu a klid. A pak ten svět pod vodou, na který jsem sem byla nalákána. A že je. Nejprve ho poznávám pomalým šnorchlováním, vyhýbajíc se růžovým medúzám, o kterých mi plavčík říká „jellyfish not dangerous“. Dobrá, plavu dál. A otevírá se mi neuvěřitelný podvodní svět, jen pár metrů od hotelové pláže, na dosah ruky, na dohled pod plaveckými brýlemi. Ryby malé, velké, barevné – modré, oranžové, pruhované – se prohánějí průzračně modrou vodou Rudého moře, jako by nad nimi neplavali šnorchlující turisti sledující každý jejich pohyb.
Plavu kousek dál a vidím … je to … rejnok? Opravdu, jen kousek pode mnou líně proplouvá malý černý rejnok. Kdybych neměla nasazené plavecké brýle, promnula bych si oči, jestli se mi to nezdá.
Šnorchlování nestačí. Hned druhý den si rezervujeme půl hodinu potápění s instruktorem. Mr. Abdullah je zkušený a chápe, že nořit se do hlubin moře pro mě není zrovna snadné. Když si ale vzpomenu, jak se správně dýchá a foukáním do ucpaného nosu ulevím tlaku v uších, začnu vnímat nádherný podmořský svět, který se přede mnou otevírá. Není to poprvé, co se potápím, je to ale poprvé, kdy toho vidím tolik.
Svět pod hladinou, kolem malých či větších útesů je fascinující. Milion ryb těch nejroztodivnějších barev i tvarů, korálové útesy porostlé všemožnými rostlinami. V jednom z nich, téměř neviditelná, černá murena. Ryba s dlouhým tělem a ostrými zuby, kterými se brání, když je napadena. Mám z ní respekt, i když instruktor mě pobízí, abych si ji prohlédla z ještě větší blízky. Nechci, raději plaveme dál a potkáváme malé „Nemo“ ryby. Vyzývavě se zastavují před mým obličejem, jako by říkaly, co děláš v mém domě. Promiň, už zas plavu dál. A instruktor znovu gestikuluje – podívej se dolů. A tam, schovaná mezi kameny, pomalu vylézá chobotnice. Opravdu, je to ona. Ale trochu se nás bojí a dlouhá chapadla nevytáhne.
Míjíme spousty a spousty dalších krásných všemožných ryb, žijících si svůj podmořský život, občas narušovaný potápěči amatéry, jako jsem já. Svět pod vodou mě nikdy nepřestane fascinovat. Ačkoli musím překonávat strach pokaždé, když se k němu chci ponořit.
Mr. Abdullah mě pomalu „táhne“ k hladině. Naše podmořská půlhodinka se nachýlila ke konci. Vracím se zpátky na lehátko, místo knihy ale jen hledím do dálky na moře a přehrávám si v hlavě všechny scény, které jsem pod jeho hladinou měla to štěstí vidět.
Sharm el-Sheikh je turistické letovisko. Při cestě na letiště se našeho řidiče ptám, jestli má město i nějaké centrum, jestli tu žijí místní, nebo jen turisté. „Just tourists,“ odpovídá mi dvaačtyřicetiletý Mohammed, který do Sharm el-Sheikhu dojíždí za prací z Káhiry. Pět set kilometrů dlouhá cesta trvá autobusem sedm osm hodin, Mohammed ji stíhá autem za 3,5. „Jsem dobrý řidič,“ směje se.
„Sharm je pro nás Egypťany drahý,“ pokračuje Mohammed a vysvětluje, že místní sem za dovolenou nejezdí. Sám prý jezdí do Alexandrie. „Ale je tady krásně, mám to tu moc rád. Žádný shon jako v Káhiře, je tu klid, pohoda, hezká příroda,“ popisuje zasněně zatímco projíždíme rozlehlou pouští směrem na letiště.
„Rád si čtu, poslouchám hudbu a relaxuji. To je vše, co k životu potřebujete,“ říká ještě Mohammed a já mu dávám za pravdu.
jeetwin parsar