Jsem čtvrtý den v Ankaře. Stihla jsem vypít spoustu čaje, trochu kávy, sníst hodně kebabu a stále málo baklavy! Proč tady jsem, co tu dělám a jaké kavárny navštívím?
Přiletěla jsem v sobotu večer a dala se do prvního Adana kebabu (mleté maso ve formě špízu v placce s grilovanou a nasekanou zeleninou, mňam). Po cestě kupodivu nebyly žádné potíže, žádné zpoždění, nepříjemnosti ani podobné srandičky, kterým se obvykle nevyhnu. Teď sedím ve své nejoblíbenější kavárně Kakule Kahve, dívám se přes prosklené dveře na vždy přítomnou dopravní zácpu, na zahrádce kouřící Turky a za rohem se tyčící minaret největší mešity. Před chvíli ke mně přišli dva zašpinění malí kluci, kteří prodávali kapesníky. Snaží se tak přivydělat, ale v kavárnách a restauracích je majitelé i hosté nevidí příliš rádi. Já každopádně neměla drobné, tak jsem se to snažila uhrát na “nemluvím turecky”, ale caparti překvapivě ovládali slovíčka “money” a “here”, ukazujíce na moji kabelku.
A dál?
Tak jsem si krásně odběhla od povinnosti psát diplomku! S takovým přístupem tento blog čeká v následujících týdnech mnohem více článků, což je fajn. Navíc bude snad i uklizeno, navařeno, napečeno, vynaleznu milion nových věcí anebo prostě jen budu sledovat strašně moc seriálů, pít ještě více kávy a stěžovat si, že se mi nic nechce.
Mějte krásný týden a těště se minimálně na novou nálož fotek! 🙂