Text byl publikován v magazínu Lidé a Země 11/2017
Horolezec, dobrodruh, motivační řečník, budoucí astronaut a člověk, co se na podzim chystá veslovat napříč Atlantikem. Jako první Egypťan zdolal Everest a dokončil takzvaný Explorer’s Grand Slam, což zahrnuje výstup na nejvyšší hory všech kontinentů a lyžování jak na jižním, tak na severním pólu. Omar Samra by se dal charakterizovat v mnoha superlativech. Sám o sobě ale říká, že je úplně obyčejný lenoch.
„Nejraději relaxuju doma s přáteli, dívám se na filmy, čtu si, poslouchám hudbu. Nejsem vůbec tak akční, jak si spousta lidí myslí,“ směje se Samra. V současnosti mu však na poflakování moc času nezbývá. Připravuje se totiž na expedici O2, při které plánuje společně s profesionálním triatlonistou Omarem Nourem (odtud O2 – Omar + Omar) pokořit veslováním Atlantský oceán. Vstává každé ráno v šest a jde veslovat na Nil. Během dne pak podstupuje několikafázové tréninky, aby se na podzimní výzvu dokonale připravil.
Přitom má Omar Samra mnohem blíže k horám. Zamiloval se do nich v šestnácti na výletě ve Švýcarsku a tehdy se také rozhodl, že jednoho dne vystoupá na Everest. Dodnes si pamatuje, jaký měl po jeho zdolání pocit. „Byl jsem sice trochu v deliriu, ale připadal jsem si naprosto spokojený. A samozřejmě ten výhled byl neskutečný,“ popisuje Samra. Letos tomu bylo 10 let od Samrova výstupu na Everest. Na oslavu se vrátil do základního tábora a výpravu pojal jako výlet s vlastní cestovní společností Wild Guanabana, již v roce 2009 založil. Rozhodl se tehdy opustit finanční kariéru v korporátu a věnovat se naplno svým snům. Vrátil se totiž zrovna z 370 dní dlouhé cesty napříč Asií a Jižní Amerikou a život bez cestování už si nedovedl představit. A díky vlastní společnosti chtěl cestovatelské sny plnit i ostatním.
Hory i Antarktida
Omar Samra stihl navštívit už 80 zemí a nejvíce si oblíbil Nepál, Peru a Argentinu. Prý proto, že všechny mají skvělé jídlo, lidi a samozřejmě hory. Sám tvrdí, že nejlépe zemi poznáte přes její obyvatele a setkávání s nimi. „Horolezectví je v tomhle skvělé. Pro mě je to sport o vytváření vztahů s ostatními, přibližuje tě to dalším lidem,“ míní Samra. Po zdolání vrcholu přichází pro egyptského horolezce krásný pocit a zadostiučinění. Při cestování si ale užívá i obyčejné momenty. „Rád se vracím do zemí, ve kterých už jsem byl. Letos to byla moje patnáctá návštěva Nepálu. Jakmile cestuješ, v určitém bodě už to není o navštěvování co nejvyššího počtu zemí, ale o návratu do stejných míst a potkávání se známými,“ vysvětluje Samra.
Skvělý zážitek měl Omar Sama i z času stráveného v Antarktidě. Připadal si prý téměř jako na jiné planetě. V Antarktidě zlezl tři vrcholy, na něž nikdo jiný dříve nevystoupal. „Je to neskutečný pocit, vkročit tam, kde nikdo jiný přede mnou nebyl,“ popisuje Samra. Po jejich zdolání získal čest vrcholy pojmenovat. Dnes tak nesou názvy Samra, Marwa a Teela. Horolezec je pojmenoval svým vlastním rodinným příjmením, po své dceři a zesnulé manželce.
O nešťastném odchodu své ženy mluví Samra otevřeně. Zemřela chvíli poté, co porodila dceru Teelu. Ačkoliv s ní strávil poměrně krátký čas, bylo to pro něj nejkrásnější životní období. To náročné pokračovalo po její smrti.
V Egyptě, pokud se matce něco stane, totiž opatrovnictví dítěte automaticky přechází na rodinu matky, a ne otci. Omar Samra se bál, aby o dceru úplně nepřišel. Ani dnes ji nemá v trvalé péči, podle svých slov se mu však podařilo vybudovat fungující vztah s příbuznými jeho ženy. „Mám dceru tři až čtyři dny v týdnu a oni ji mají po zbytek týdne. Nevím, co bude do budoucna, ale nechci se tím znepokojovat. Naopak chci strávit co nejvíce příjemného času se svou dcerou. Důležité je, že na obou stranách jsou lidé, kteří ji milují,“ vysvětluje Samra.
Přes všechno, co prožil, se staví k životu pozitivně. „Měl jsem a stále mám požehnaný život, ale byl plný překážek. Jako dítě jsem měl těžké astma, budil jsem se uprostřed noci a nemohl dýchat. Tím, že jsem vyšplhal na Everest, jsem dokázal, že nemoc zvládnu překonat. Jako malý kluk jsem také pomáhal starat se o mé dvě sestry, jež se narodily mentálně postižené. Mé dětství se proto od ostatních dětí lišilo. Velmi těžký pro mě byl odchod mé ženy před čtyřmi lety… Vždy jsem se ale snažil žít podle vlastní vůle a vlastního rozhodnutí. Všechny tyto zkušenosti a překážky ze mě udělaly člověka, kterým dnes jsem,“ vypráví Samra.
Tři měsíce na vlnách
Nyní se Omar Samra plně soustředí na přípravu na podzimní expedici O2. Na vodu není zvyklý, je to pro něj proto neobvyklá výzva. „Jsem spíše horský člověk, ale i proto chci zkusit, jaké to bude, podniknout tak náročnou expedici na vodě. V životě je pro mě důležité se neustále učit něčemu novému. Jakmile se přestaneš učit, přestáváš i žít. Někdo čte knihy, někdo chodí na kurzy a já vyrazím napříč Atlantikem,“ usmívá se.
Na otázku, jestli mu budou chybět hory, odpovídá, že ne. „Budou mi chybět normální toalety, postel a pravidelné jídlo,“ směje se. „Hory mi nikam neutečou.“
Přiznává však, že pořádně neví, co od expedice čekat. „Na jednu stranu se hrozně těším. Nic mimo loď nebude existovat. Ráno se vzbudím, najím a budu pádlovat. Je na tom něco uklidňujícího. Na druhou stranu ale vím, že to bude peklo. Zažijeme bouře, budeme se cítit sami, bude to náročné. Jenže to je život. Pokud dostaneme vždy to, co očekáváme, jaký to pak má smysl?“ přemítá.
Expedici 02 odhaduje Omar Samra asi na dva až tři měsíce. Doma přitom na něj bude čekat čtyřletá dcera Teela. Stýskat se mu po ní bude, jako špatný rodič si ovšem nepřipadá. „Nemyslím si, že by se rodiče měli obětovat pro své děti. Věřím, že pokud si splním své sny, tak budu mnohem lepším člověkem i pro své okolí, zvlášť pro svou dceru,“ objasňuje Samra. Své dceři prý vše ohledně expedice trpělivě vysvětluje. A sám říká, že na svého otce by byl pyšný, kdyby podnikl něco podobného. Ptám se ho, kdy byl nejpyšnější sám na sebe. Očekávám náročný výstup, založení úspěšné dobrodružné firmy, odpověď mě však překvapí.
„Na sebe jsem byl pyšný po své TED talk ve Spojených státech. Snažil jsem se v ní dát smysl všemu, co se mi v životě přihodilo, zejména tomu, když zemřela moje žena. Bylo pro mě velmi náročné tuto řeč připravit a odříkat ji na pódiu před tolika lidmi. Chtěl jsem ale být co nejupřímnější a věřím, že to pomohlo i ostatním. Obvykle jsem na sebe dost přísný, v tu chvíli jsem však měl pocit, že jsem odvedl dobrou práci,“ popisuje Omar Samra.
Ten pravý vzor
V životě prý egyptský dobrodruh nemá idoly, k nimž by vzhlížel, pár lidí ale přesto obdivuje za to, co dokázali. Patří mezi ně například Stephen Hawking nebo Elon Musk, jejž Omar Samra považuje za obrovského vizionáře, který nehledí na to, co si o něm ostatní pomyslí. Když vyrůstal, obdivoval malý Omar svou mámu: za to, jak zvládla vychovat dvě mentálně postižené dcery, a ještě se věnovala charitativní práci. „V Egyptě tehdy neexistovalo povědomí o podobných handicapech, nikdo o tom nemluvil. Moje máma hodně pomohla tomu, aby se věci změnily. Vždy jsem ji obdivoval za to, co dokázala a nikdy neočekávala nic na oplátku,“ popisuje Samra.
Jedním z největších snů, jež by si chtěl ještě v životě splnit, je dostat se do vesmíru a nejlépe se ho i dotknout. Úplně nejradši by strávil ve vesmíru šest měsíců až jeden rok. Snil o tom už jako malý kluk. V roce 2013 se svému snu dostal o něco blíž, když zvítězil v soutěži o účast na komerční vesmírné misi, která proběhne někdy v příštích letech. Ze dvou milionů účastníků jich bylo vybráno dvacet, mezi nimi Omar Samra, jenž by se tak stal prvním Egypťanem ve vesmíru. „Doufám, že mi budou stále držet místo, protože bych si tím splnil obrovský dětský sen. A sny by podle mě měly být vždy dosažitelné. Pokud něčeho chcete dosáhnout, dejte do toho maximum. Ať už se věc podaří, nebo ne, vždy si můžete říct, že jste do toho dali vše,“ radí Samra. „Na konci dne je to o tom, že nemáte strach to udělat,“ uzavírá.
Foto: archiv O. Samry