Je čtvrtek odpoledne, do nejdůležitějších voleb letošního roku zbývají tři dny a centrum Ankary je plné aut tvořících dlouhou zácpu. Žluté troubící taxíky, modré autobusy a auta osobních řidičů ze tří stran objíždějí malý ostrůvek a předhánějí se, kdo se dříve napojí na navazující cestu. Když se na ostrůvek, který pro řidiče znamená jen překážku v rychlé cestě, postavíte přímo doprostřed, uvidíte ze tří stran tři nejdůležitější muže současného Turecka.
Vlevo ve větru vlaje transparent hlavního opozičního kandidáta pro nadcházející prezidentské volby, Kemala Kılıçdaroğlua, naproti se na plakátu objevuje hlava současného tureckého prezidenta Recepa Tayyipa Erdoğana a vpravo se, podobně jako Kılıçdaroğlu, ve větru vlní podobizna zakladatele Turecka a dodnes jeho pravděpodobně nejdůležitějšího muže, Mustafy Kemala Atatürka. Letos na podzim tomu bude 100 let, co Atatürk založil Tureckou republiku a proměnil ji v moderní sekulární zemi. Atatürkovu Republikánskou lidovou stranu dnes vede právě Kılıçdaroğlu. A ke 100 letům existence tureckého státu a po 20 letech Erdoğanovy nadvlády chce lidem vrátit svobodu a demokracii.
Kılıçdaroğlu na svém transparentu nic neříká, je vyobrazený jak kráčí vpřed – vstříc jaru. Právě ‘opětovný příchod jara’ ve své kampani slibuje voličům, kteří mu v nadcházejících prezidentských volbách hodí hlas. Kılıçdaroğlu by nemohl být odlišnější od současného tureckého prezidenta Erdoğana. Nepůsobí jako ambiciózní lídr, který by si pro sebe toužil uzurpovat veškerou moc. Naopak, pokud Gándhí Kemal, jak mu přezdívají místní média (odkaz na ‘Pochod za spravedlnost’, který Kılıçdaroğlu vedl v roce 2017 z Ankary do Istanbulu na protest proti zatčení opozičního politika a svého spolustraníka za údajné vyzrazení státního tajemství. Pochod dlouhý 450 kilometrů trval tři týdny a vedl z metropole Ankary k věznici v Istanbulu), ve volbách vyhraje, slibuje tureckému lidu, že změní současný prezidentský systém zpátky na parlamentní a obnoví právní stát. Kampaň vede Kılıçdaroğlu kromě předvolebních mítinků převážně ze své skromné kuchyně, ve které natáčí videa a vzkazy pro turecký lid, v ostrém kontrastu k Erdoğanovu honosnému paláci o tisíci pokojích.
Kemal Kılıçdaroğlu je kandidátem šesti hlavních opozičních stran, které se vůbec poprvé sjednotily a shodly na jednotném kandidátovi. Společně slibují, že například do dvou let sníží inflaci na jednociferné číslo a budou bojovat proti korupci. Pokud se opozice dostane k moci, chce znovu připojit Turecko k Istanbulské úmluvě a upustit od plánů na výstavbu kontroverzního Istanbulského průplavu. Zároveň chce do dvou let vrátit do Sýrie na dva miliony syrských uprchlíků. Turecko hostí vůbec nejvíce uprchlíků na světě a v zemi zmítané vysokou inflací a rostoucími životními náklady dlouhodobě sílí protiimigrační nálady.
Kılıçdaroğlu má podle průzkumů šanci současného tureckého prezidenta porazit. Pro vítězství v prvním kole by potřeboval překonat hranici 50 procent hlasů. Pokud se to ani jednomu z kandidátů nepodaří, volby půjdou do druhého kola, které připadne na 28. května. Symbolicky na výročí deseti let od začátku protestů za záchranu istanbulského parku Gezi, které přerostly v celonárodní protivládní protesty a jež byly tvrdě potlačeny policií na příkaz tehdejšího premiéra Erdoğana. Šlo o jeden z přelomů, kdy začal Erdoğan omezovat občanskou společnost a přitvrzovat vůči svým odpůrcům.
Kılıçdaroğlu v dalším kontrastu vůči Erdoğanovi například slibuje, že ho jako prezidenta bude možné svobodně kritizovat, aniž by za to hrozilo vězení. V současném Turecku za vlády Erdoğana je možné jít do vězení za urážku prezidenta. Jen v loňském roce zahájila turecká prokuratura na 7600 trestních stíhání za urážku prezidenta, tureckého státu, vlády či národa.
Vrátit se domů
Volební plakáty v centru Ankary se objevily na místech, kde ještě donedávna visely transparenty v černé barvě s připomínkou ničivého zemětřesení, které postihlo jih Turecka 6. února a připravilo o život více než 50 tisíc lidí. Právě nedostatečná reakce na zemětřesení a amnestie pro špatně postavené budovy jsou zdrojem silné kritiky současného tureckého prezidenta a jedním z nejzásadnějších důvodů, proč si v předvolebních průzkumech Erdoğan nevede zdaleka tak dobře jako v minulosti. Poslední Erdoğanova amnestie, která legalizovala nelicencované stavby výměnou za zaplacení poplatku a vyplnění formuláře, proběhla v roce 2018 a týkala se sedmi milionů budov. Amnestii údajně obdrželo až 75 tisíc budov v oblastech zasažených zemětřesením. Erdoğanovo ‘Nové Turecko’, které bylo doslova postaveno na stavebním a bytovém průmyslu, dnes leží v troskách.
Připomínkou ničivého zemětřesení v Ankaře jsou teď hlavně projíždějící auta, která kromě ankarského čísla 06 často nesou poznávací značku měst Antakya, Gaziantep nebo Kahramanmaraş, jež byly při otřesech těžce zasaženy. Po zemětřesení zamířily do Ankary statisíce lidí, kteří přišli o vlastní domov.
„Přijeli jsme sem, protože tady máme rodinu. Nechci tady ale zůstávat, chci se vrátit domů,“ říká muž ve středních letech, kterého zemětřesení připravilo o velkou část rodiny. Do rodného města se ale zatím vrátit nemůže, není totiž kam. Erdoğan slíbil, že stát postaví na zasaženém území domy do jednoho roku. Podle odborníků je ale dodržení tohoto slibu nereálné. Jenom v Antakyi, jednom z nejvíce zasažených měst, se stále uklízejí sutiny ze zbořených budov. Odhaduje se, že odstranění sutin potrvá dalších minimálně šest měsíců. Teprve potom se bude moci začít stavět.
Pravý muž v pravý čas?
Čím dále z centra Ankary pojedete, tím častěji uvidíte na billboardech obličej současného tureckého prezidenta Erdoğana. Shlíží tak například z billboardu při cestě na letiště Esenboğa, v jedné z konzervativnějších čtvrtí, ve kterých má dlouhodobě podporu. Poselství Erdoğanovy kampaně je jednoduché, na volebních billboardech voličům oznamuje, že je ‘Pravý muž v pravý čas’ (Doğru Zaman, Doğru Adam).
Erdoğan má stále silnou základnu voličů a příznivce se na svou stranu snaží lákat rozdáváním – například zemního plynu. Nedávno zahájilo provoz ložisko zemního plynu v Černém moři a Erdoğan využil příležitosti k oznámení, že občané budou mít spotřebu plynu po dobu jednoho měsíce zdarma, zvýhodnění dostanou i následující rok. Volební transparenty se slibem zemního plynu zdarma jsou k vidění napříč Tureckem.
Ačkoli turecký prezident může na svůj slib nějaké voliče nalákat, své odpůrce si tímto krokem navzdory rostoucím cenám energií pravděpodobně nezíská. „Mnohem raději budu za zemní plyn platit sám, než abych volil Erdoğana,“ říká pětatřicetiletý Erhan, který v nadcházejících prezidentských a parlamentních volbách plánuje volit opozici. Jeho slova potvrzují, že v nedělních volbách se nebude ani tolik volit pro Kılıçdaroğlua a opoziční strany (kromě prezidentských voleb proběhnou v neděli i volby parlamentní), jako proti Erdoğanovi. Myslí si to i Özer Sencar, ředitel agentury Metropoll, která dělá předvolební průzkumy. „Volby nerozhodne úspěch Kılıçdaroğlua, ale to, do jaké míry bude neúspěšný Erdoğan,“ uvedl Sencar pro magazín TIME.
Rozhodující neděle
Čtvrť Kızılay v úplném centru Ankary je doslova napěchovaná kavárnami, restauracemi i bary. Všechny podniky jsou ve čtvrteční podvečer plné k prasknutí, osazenstvo tvoří zejména mladí Turci. Právě ti mohou rozhodnout nadcházející volby – pět milionů Turků bude v neděli volit vůbec poprvé.
Sociální sítě mladých a liberálně smýšlejících Turků se plní heslem „Pojďme to dokončit v prvním kole“. Naděje na zvolení Kılıçdaroğlua prezidentem už v prvním kole voleb stoupla před několika hodinami, kdy z voleb oficiálně odstoupil třetí ze čtyř kandidátů, Muharrem İnce, jenž proti Erdoğanovi stanul v předchozích prezidentských volbách. Kritici İncemu vyčítali, že svou kandidaturou roztříští hlasy opozice. Zda odhadovaných pár procent, které mohl Ince podle průzkumů získat, pomůže Kılıçdaroğluovi k vítězství, bude jasné už za pár dní.
Turečtí liberálové neztrácejí naději, že by nadcházející neděle mohla znamenat Erdoğanovu porážku. Přesvědčeni o jeho prohře ale nejsou. „Se všemi známými máme podobný názor a to, že do poslední chvíle nevíme, jak to dopadne. Vyhrát můžou opravdu oba hlavní kandidáti. Nedokážeme říct, že jeden z nich má výrazně navrch,“ přemítá šestadvacetiletý Özer, když ho najednou přeruší troubení dlouhé kolony černých aut s majáky – znamení, že kolem právě projíždí prezident Erdoğan.
„Doufám, že v neděli už tomu bude konec,“ říká mladý Turek s nadějí v hlase.